Největší podvod na milovníky kávy. To, co pijete ráno, často s kávou nemá nic společného

Ráno bez kávy si mnoho lidí nedokáže představit. Jenže část výrobků, které si běžně připravujeme doma nebo kupujeme v automatech, má s poctivou kávou společné jen aroma. Odborníci i kontroly dozorových orgánů opakovaně upozorňují, že na trhu kolují směsi a náhražky, které zákazník platí jako kávu, ale jejich složení tomu neodpovídá.

Nejde jen o levné instantní směsi. Problém se týká i mleté kávy a kapslí. Státní zemědělská a potravinářská inspekce v minulých letech zveřejnila případy, kdy výrobky deklarované jako stoprocentní káva obsahovaly příměsi jiných rostlinných složek. Nejčastěji šlo o obiloviny nebo čekanku. Spotřebitel přitom nemá šanci rozdíl poznat pouhým okem.

Káva patří mezi nejčastěji falšované komodity na světě. Důvod je prostý – její cena kolísá a kvalitní arabika není levná. Jakmile surovina zdraží, někteří výrobci začnou hledat cestu, jak ji „nastavit“ levnější složkou.

Co se skrývá v levných směsích

Ředění kávy není žádný moderní vynález. Už před více než sto lety se do mleté kávy přimíchávalo pražené obilí, aby se zvětšil objem. Dnes je to jen sofistikovanější. Příměsi bývají rozemleté tak jemně, že je běžný člověk nepozná ani podle chuti, ani podle vzhledu.

Výzkumníci z britské University of Southampton například upozornili, že některé testované vzorky komerční kávy obsahovaly stopy jiných rostlin. DNA analýza ukázala, že nešlo o čistou kávu, i když to obal tvrdil. Podobné závěry přinesly i další odborné studie zaměřené na pravost potravin.

Laboratorní testy z různých zemí se v zásadě shodují – část výrobků na trhu prostě není tím, za co se vydává. Nejčastěji se objevují tyto příměsi:

• pražený ječmen nebo žito
• čekanka
• karamel, který upraví barvu a lehce zamaskuje chuť

Samo o sobě nejde o nebezpečné látky. Problém je jinde. Pokud zákazník platí za stoprocentní kávu, měl by ji také dostat – a ne směs, kde část obsahu tvoří levnější náhražka.

Instantní nápoje a automatová realita

Specifickou kapitolou jsou nápoje typu tři v jednom a káva z automatů. U některých instantních směsí tvoří samotná káva překvapivě malý podíl. Zbytek doplňuje cukr, glukózový sirup nebo ztužené tuky. Výsledkem je spíš sladký nápoj s kofeinem než káva v pravém slova smyslu.

Výživová specialistka Margit Slimáková opakovaně upozorňuje, že tyto produkty nejsou problém jen kvůli nízkému obsahu kávy. Často obsahují hodně cukru a nekvalitních tuků, takže z ranního šálku se stane kalorická nálož, aniž by si to člověk pořádně uvědomil.

A pak jsou tu automaty na nádražích nebo v kancelářích. V nich se běžně používá levnější robusta. Má víc kofeinu, chuť je ale tvrdší, někdy až zemitá. Když se navíc přístroj pravidelně nečistí, projeví se to rychle – nápoj může chutnat zatuchle, trochu přepáleně. Není to jen dojem.

Rozdíl mezi arabikou a robustou přitom není jen marketingová nálepka. Arabika roste ve vyšších polohách a bývá aromatičtější, s jemnější kyselostí. Robusta je odolnější a levnější na pěstování. Směs obou druhů ničemu nevadí, pokud to výrobce přizná otevřeně.

Horší je situace, kdy obal slibuje prémiovou arabiku, ale testy ukážou, že převažuje robusta. To už je klamání zákazníka, i když chuť laik nemusí jednoznačně rozpoznat.

Jak poznat, že pijete skutečnou kávu

Domácí laboratoř asi nikdo mít nebude. Přesto existují signály, kterých si lze všimnout. Čtěte složení – pokud není jasně uvedeno, že jde o 100% kávu, je na místě opatrnost. U zrnkové kávy je riziko příměsí menší, protože by byly vidět. U mleté nebo u levných kapslí bez uvedeného původu už to tak jisté není.

Napovědět může i cena. Pokud je podezřele nízká, někde se šetřit muselo. Buď na kvalitě zrn, nebo na jejich množství. Současné ceny zelené kávy na světových trzích totiž dlouhodobě spíš rostou než klesají.

Dobrou volbou bývají menší pražírny, které uvádějí konkrétní původ zrn i datum pražení. Transparentnost sice nezaručí úplně všechno, ale je to krok správným směrem. Seriózní prodejce nemá problém říct z jaké farmy káva pochází a jak byla zpracována.

Káva je každodenní rituál. Možná právě proto bychom ji neměli brát jako samozřejmost. Rozdíl mezi poctivou kávou a náhražkou není jen v chuti – jde i o to, jestli za své peníze skutečně dostanete to, co je napsáno na obalu. A to by měla být samozřejmost, i když v praxi občas není.

Zdroje: szpi.gov.cz, southampton.ac.uk, pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, efcafebusiness.org