Nejhorší paštika z regálu. Chutná jako od babičky, ale v laboratoři v ní našli jen kůže a kosti
Na první ochutnání působí docela poctivě, skoro jako z domácí kuchyně. Jenže laboratorní testy ukázaly něco úplně jiného. Jedna běžně prodávaná paštika měla minimum masa a naopak dost vysoký podíl vedlejších živočišných složek.
Testování potravin opakovaně ukazuje, že to co si zákazník myslí, a co skutečně kupuje, se často rozchází. U paštik to platí možná ještě víc. Výrobci používají různé suroviny, které běžný člověk vlastně ani nepozná. Výsledek pak chutná povědomě, ale se starou recepturou to nemá moc společného.
Podle poslední analýzy od nezávislé organizace měla jedna levnější paštika překvapivě málo svaloviny. A právě ta by měla tvořit základ. Místo ní převažovaly věci, které doma do jídla člověk běžně nedává.
Co vlastně obsahuje levná paštika
Na obale se často objevuje označení mechanicky oddělené maso. Jde o surovinu, která vzniká strojním oddělením zbytků masa od kostí. Vznikne jemná hmota, ale nutričně už to není žádná sláva. A právě tahle složka tvořila velkou část testovaného výrobku.
Objevují se i živočišné kůže a pojivové tkáně. Obsahují hlavně kolagen, což je bílkovina která drží tkáně pohromadě. V jídle funguje spíš jako výplň, chuťově maso moc nenahradí i když to tak někdy může působit.
Proč výrobci sahají po náhražkách
Důvod je v zásadě jednoduchý. Cena. Svalovina je nejdražší část, kdežto vedlejší produkty vyjdou mnohem levněji. Pokud chce výrobce prodávat levně, bez kompromisu to většinou nejde i když to na obalu nevypadá.
Pravidla to umožňují, pokud je vše správně uvedeno. Jenže problém je, že spousta lidí těm pojmům nerozumí. Třeba označení drůbeží separát zní docela nevinně, ale jde vlastně o to samé co mechanicky oddělené maso.
V testu se sledoval i obsah soli a tuku. U daného výrobku byly obě hodnoty spíš vyšší než běžně. Sůl pomáhá s trvanlivostí a zvýrazní chuť, tuk zase dodá pocit plnosti takže zakryje horší kvalitu surovin.
Jak poznat kvalitní výrobek
Rozdíly mezi paštikami se dají poznat i bez laboratoře. Stačí chvíli koukat na složení. Kvalitnější výrobky většinou uvádí konkrétní maso a jeho podíl.
- obsah masa ideálně nad 60 procent
- co nejméně nejasných názvů surovin
- kratší složení, bez zbytečných věcí
Chuť versus realita
Možná největší paradox je právě chuť. Testovaná paštika působila podle hodnotitelů docela dobře, skoro jako domácí. Jenže to je dané kombinací tuku, soli a koření. Tyhle složky vytvoří známou chuť i když masa je tam málo.
Pro zákazníka z toho plyne jediné, chuť není spolehlivý ukazatel kvality. Důležitější je číst složení a všímat si detailů. Rozdíl pár korun často znamená úplně jiné suroviny i když obal vypadá podobně.
Pokud chce člověk paštiku, která odpovídá představě klasického výrobku, je lepší vybírat ty s jasně uvedeným podílem masa. Nebo zajít k menším řezníkům, tam bývá složení jednodušší a přehlednější. V supermarketu totiž leží vedle sebe produkty, které vypadají skoro stejně, ale uvnitř jsou dost odlišné.
Zdroje: szpi.gov.cz, dtest.cz, efsa.europa.eu, potravinynapranyri.cz
