Máte strach z komunikace a jste navíc introvert?

Stejně jako mají introverti své silné stránky, existují také oblasti, v nichž zdaleka tak dobří nejsou. Jednoduše, nikdo není dokonalý. Vždycky je však lepší, když o svých slabých místech člověk ví, a tím pádem na nich může pracovat a minimalizovat je. Pojďme si tedy o těchto, řekněme překážkách, povědět něco více.

Strach

První překážkou je strach. Nemusí to však nutně být špatná věc. Problém je, když zažíváme nepřiměřený strach, který nás brzdí. Návodů, jak překonat strach je několik.

Vzpomeňte si z dětství, když jste se báli, že se pod postelí (nebo někde jinde) schovává příšera. Stačilo vzít baterku a na to místo posvítit. Jakmile jste si na vlastní oči ověřili, že tam žádná příšera není, strach byl tentam. A stejné je to i v případě dospělých a jejich strachu z kontaktu s jinými lidmi.

Další strategií proti strachu je připomínat si a utvrzovat se v tom, že to, co chcete udělat, je důležité. A to natolik, že se vám kvůli tomu vyplatí svůj strach překonat. Vědomě se tak rozhodnete, že to, co máte v úmyslu, skutečně uděláte, protože je to jednoduše důležitější než váš strach.

Přehnané lpění na detailech

Mnoho introvertů se zaměřuje na jednotlivé informace více než na celkový obraz. Souvisí to s jejich předností analytického myšlení, které je ale v tomto případě vyhnaná do extrému.

Člověk se utápí v detailech, a ztrácí pohled na to skutečně důležité. Při rozhovoru, debatě, či jednání nedbá na podstatu, a nevěnuje se potřebám partnera. Ve spojení se sklony k perfekcionismu může přehnaný důraz na detaily působit obtíže především u osob ve vedoucím postavení.

Upozaďování vlastní osoby

Důležité je i to, jak introvert vnímá sám sebe ve srovnání se svým okolím. Upozaďování znamená, že potlačuje svoje potřeby a specifické vlastnosti, popřípadě je hodnotí jako negativní. Díky své introverzi se považuje za jiného, než je jeho okolí, čímž riskuje odcizení se společnosti i sám sobě.

Upozaďování vlastní osoby může být zapříčiněno tím, že introvertní člověk vyrůstá ve velmi extrovertně laděné rodině či sociální skupině . Vést to může až k vyhýbání se sociálním kontaktům.

Vyhýbání se kontaktu

Introvert má silnější tendence vyhýbat se sociálnímu kontaktu, který mu připadá náročný a obtížný. Takový člověk je naprosto spokojený, když se může v klidu věnovat svým záležitostem.

Riskuje tím ale, že se dostane do izolace od okolního prostředí a zůstane sám. Druhými je považován za podivína a komunikace s ostatními tím trpí. Pokud dojde ke společenskému odcizení, může se z takového introverta v extrémním případě stát zahořklý člověk, který se důsledně vyhýbá kontaktu s druhými lidmi.

Je vždy nutné být v komunikaci aktivní?

Když se do jakékoliv komunikace nutíte, bude to poznat. Někdy to holt je nutné, a pak se nedá nic dělat. Ale když to nutné není, tak to klidně nedělejte. V komunikaci hlavně nikdy nespěchejte, mluvte pomaleji a dělejte delší pauzy. Hodně se ptejte a pak naslouchejte. 

V horších případech vzniká sociální fobie, a to když má člověk opakované nepříjemné zážitky v kontaktu s lidmi. Tuto negativní zkušenost pak v dalších situacích promítá na ostatní přítomné a předpokládá, že i oni ho vnímají podobně (např. jako neschopného, divného, hloupého, ošklivého apod.). Na základě tohoto očekávání sám sebe vystresuje (spustí úzkostnou reakci – trému, nervozitu, napětí) a rozvine se u něj postupně strach z těchto situací. A to už je začarovaný  kruh.

Zdroj: jobfairs.eu psychologie.cz