Nejhorší tuňák v konzervě. Vypadá jako celistvé maso, ale uvnitř je jen drť a hodně slané vody
Na první pohled drží tvar a působí skoro jako pěkné kusy masa. Jenže po otevření přijde zklamání, které člověk úplně nechce řešit. Některé konzervy tuňáka na českém trhu totiž klamou vzhledem i chutí. Rozdíl mezi lepším a horším výrobkem přitom jde poznat už z etikety a často i podle ceny.
Prodej tuňáka v konzervě u nás dlouhodobě roste, podle obchodníků patří mezi nejprodávanější ryby vůbec. Jenže ne každý výrobek splní to, co obal slibuje. Člověk čeká pevné filety, ale místo toho narazí na rozpadlou směs vláken ve slané vodě, která chuť spíš přebije než zvýrazní.
Rozdíly mezi jednotlivými výrobky nejsou náhodné. Záleží na tom, jaké části ryby se použijí a jak se zpracují. A to pak ovlivní úplně všechno, od chuti po strukturu.
Proč některé konzervy klamou vzhledem
Na etiketách bývá napsáno kousky, filety nebo taky drť. Právě to poslední bývá kámen úrazu. Jde vlastně o zbytky masa, které zůstanou po zpracování větších kusů. Ty se pak slisují dohromady, aby to na pohled působilo jako jeden celek.
Když konzervu otevřete, tahle hmota se ale rychle rozpadne. Místo kompaktního masa vznikne spíš drobná směs vláken. Chuť není moc výrazná a často ji přehluší sůl, někdy až nepříjemně.
Technologicky je to sice běžný postup a není to nic nelegálního. Problém je jinde, obal často naznačuje vyšší kvalitu než jaká tam reálně je.
Sůl jako levný trik pro zvýraznění chuti
Jedním z typických znaků horšího tuňáka bývá vyšší obsah soli. Má to jednoduchý důvod. Sůl dokáže zakrýt slabší kvalitu suroviny a zároveň prodlouží trvanlivost. Podle doporučení WHO by člověk neměl denně přijmout víc než 5 gramů soli. Jedna konzerva se ale klidně dostane na třetinu téhle dávky, někdy i víc.
Často se používá slaný nálev místo oleje nebo vlastní šťávy. Výsledek je pak takový zvláštní, zasytí to, ale nutričně to není žádná sláva. A u lidí s vyšším tlakem to může být docela problém.
Poznat se to dá i chutí. Kvalitní tuňák je jemný, lehce masitý. Pokud ale cítíte hlavně sůl a někdy i kovovou pachuť, něco není úplně v pořádku.
Jak poznat kvalitní tuňák už v obchodě
V regálu se v tom dá zorientovat, když víte na co koukat. Není to složité, jen je potřeba chvíli číst obaly.
- Typ masa sledujte jestli jde o filety nebo steak, slova jako drť nebo směs raději ne
- Složení ideálně ryba, voda nebo olej a co nejmíň soli
- Původ lepší výrobky mívají jasně uvedenou oblast lovu
- Cena podezřele levné konzervy většinou odpovídají i nižší kvalitě
Nové zjištění z testů potravin
Nezávislé testy spotřebitelských organizací opakovaně ukazují, že rozdíly mezi jednotlivými konzervami jsou docela výrazné. Některé obsahují méně masa než uvádí etiketa a víc vody, než by člověk čekal.
Ve výsledku tak platíte spíš za tekutinu než za rybu. Laboratorní rozbory navíc ukázaly, že kolísá i obsah bílkovin. Kvalitní tuňák by přitom měl být dobrým zdrojem proteinů, jenže u levnějších variant to často neplatí.
Jednoduché pravidlo funguje docela spolehlivě. Když po otevření vidíte pevné kusy, které drží pohromadě a nejsou utopené ve slaném nálevu, pravděpodobně jste vybrali dobře. Pokud se obsah rozpadá a chutná hlavně po soli, příště bude lepší zkusit jinou značku.
Rozdíl pár korun se tady většinou vyplatí. Nejde jen o chuť ale i o to, co vlastně jíte.
Zdroje: who.int, dtest.cz, efsa.europa.eu, sciencedirect.com
