Tento český film z roku 1980 předpověděl budoucnost. Scéna, které se tehdy všichni smáli, je dnes realitou

Když se film objevil v kinech, bral ho skoro každý jen jako oddechovou sci fi komedii. Dnes ale některé momenty působí až nepříjemně přesně. Český snímek, který si lidi pamatují hlavně kvůli humoru, totiž docela trefil technologický vývoj. A jedna scéna, které se kdysi publikum smálo, dnes vypadá úplně obyčejně.

Diváci se tehdy bavili hlavně absurdní zápletkou a lehkou nadsázkou. Tvůrci si představovali svět, kde technologie zasahují do běžného života víc než bylo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vůbec myslitelné. A právě v tom je ten háček. Nešlo jen o legraci. Spíš takový odhad, kam se to celé může posunout.

Jedna konkrétní scéna působila tehdy skoro jako přehnaný vtip. Postavy spolu mluví na dálku přes zařízení, které docela připomíná dnešní chytré věci. V době pevných linek to bylo spíš k pousmání. Dnes nic zvláštního, prostě běžná věc.

Technologie, která předběhla dobu

Ve filmu se objevuje myšlenka okamžité komunikace na dálku. Dnes to známe jako videohovory nebo online přenosy, nic složitého. V osmdesátých letech to ale bylo skoro nepředstavitelné. Televize fungovala jen jedním směrem, člověk sledoval, neodpovídal.

Podle historiků se první pokusy o videohovory objevily už dřív, někdy v šedesátých letech. Jenže technologie byla drahá a nepraktická takže se to nikam neposunulo. Až s internetem a mobily v posledních letech se to rozšířilo mezi lidi. To co film ukázal jako nadsázku, dnes máme v kapse skoro pořád.

Proč se tehdy diváci smáli

Důvod byl vlastně docela prostý. Lidi si neuměli představit, že by něco takového mohlo být dostupné úplně všem. Počítače zabíraly celé místnosti a běžný člověk se k nim skoro nedostal. Představa, že někdo sedí doma a vede videohovor, zněla spíš jako fantazie než realita.

Filmový kritik Kamil Fila kdysi zmiňoval, že právě sci fi komedie často odhadnou budoucnost překvapivě dobře. Nejsou tolik svázané tím co je zrovna možné. Tvůrci si dovolí přehánět a někdy se trefí až nepříjemně přesně.

Film pracuje i s tím čemu se říká technologická extrapolace. Vezme existující trend a dotáhne ho dál, někdy až na hranici absurdity. Tady šlo hlavně o televizi a elektroniku, které se tehdy rychle vyvíjely.

Když fikce dožene realitu

Dnes máme chytré telefony, tablety i notebooky s kamerou. Videohovory jsou běžná součást práce i osobního života, někdy až moc. Pandemie covidu tenhle trend ještě zrychlila a najednou to používal skoro každý.

Data Českého statistického úřadu ukazují, že online komunikace výrazně narostla napříč věkovými skupinami. To co kdysi působilo jako vtip dnes používají miliony lidí denně. Film tím pádem získává úplně jiný rozměr, už to není jen zábava.

Co si z toho vzít dnes

Podobné momenty připomínají, že technologie se posouvají rychleji než si často připouštíme. To co dnes vypadá nereálně, může být za pár let normální věc. Stačí se podívat na umělou inteligenci, virtuální realitu nebo autonomní dopravu, i tam se to mění rychle.

Starší české filmy tak nejsou jen nostalgie. Nabízí docela zajímavý pohled na budoucnost, i když to tehdy možná nikdo tak nebral. Někdy stačí jedna scéna a člověk si uvědomí jak blízko byli tvůrci pravdě.

Možná proto má smysl se k nim vracet. Ne kvůli sentimentu, ale spíš kvůli otázce co z dnešních představ se jednou opravdu stane realitou.

Zdroje: csfd.cz, ceskatelevize.cz, filmovyprehled.cz, idnes.cz