Věčně ukřičená máma: Dá se s tím něco dělat?

Přidat na Seznam.cz

Kolikrát jste si už řekli „Od zítřka nebudu křičet na děti. Nebudu stále zlá na manžela. Všechno změním.“ Ale ani ne hodinu po probuzení už zase řvete, rozdáváte příkazy a zákazy, všichni můžou za vaši únavu… Je toho prostě moc.

Vztekle odpovídáte svému manželovi, zavíráte se do koupelny, kde se znovu snažíte počítat minimálně do milionu, abyste se uklidnila, ale dopadá to zase stejně, opět jste za tu zlou a nesnášíte se za to.

Jak se s tím poprat a nebýt za hysterku?

Nežijte v přesvědčení, že proto, že jste matkou a manželkou musíte tak všechen čas věnovat své rodině.

Ta osoba, kterou jste byla dříve, přece nezemřela! Užívejte si malé radosti a naplňujte své dny tím, co vás těší, nikdo vám to přeci nesebral.

Buďte trpělivá ke svým dětem a empatická ke svému manželovi. Jste to vy sama, kdo se rozhoduje o tom, jak bude na zvýšený stres reagovat. Pokud cítíte, že to na vás přichází, uvědomte si, že stresová reakce ubližuje hlavně vám samotným.

Uvědomte si, že chybí jen kousíček k tomu, aby přišel zkrat. Může se stát něco, čeho budete velmi litovat a ne, opravdu to váš manžel ani vaše děti nemusí pochopit.

Jste to především vy, kdo nastavuje hranice. Máte-li dojem, že je toho na vás moc, komunikujte o tom. Všimněte si, jaký má dopad klidný rozhovor, prosba atd. a jaký dopad má vaše neustále křičení, výčitky a zlost.

Vztek je jednou ze základních lidských emocí. Má nás ochránit, motivovat ke změně. Je ale důležité naučit se s ním správně pracovat.

Možná máte ráda jistý řád, vše zorganizované, naplánované, do detailů nalajnované. Ale děti přece nejsou nástroj k vaší spokojenosti. Ujistěte se, že jsou situace skutečně tak špatné, že musíte stále křičet. Děti potřebují spokojenou mámu, a je ve vaší moci nepodlehnout vzteku, který možná pramení z něčeho úplně jiného.

Zkuste to příště jinak, a hlavně – když to příště zvládnete a situaci ustojíte, odměňte se! Buďte na sebe pyšná, protože výsledky se dříve či později projeví i na reakcích vašich nejbližších.

Zdroj: psychologie.cz, nevychova.cz, redakce