Nejhorší jablečný džus ze supermarketu. Vypadá zdravě, ale po testu v něm našli víc chemie než v limonádě
Na první pohled obyčejná krabice jablečného džusu. Bez přidaného cukru, obrázky sadů, všechno působí docela nevinně. Jenže laboratorní testy ukázaly, že skutečnost může být trochu jiná, než jak se tváří na obalu. Některé výrobky v sobě mají látky, které by člověk ve „zdravém“ pití asi ani nečekal.
Spotřebitelské testy se k tomu vrací opakovaně a výsledek je podobný. Rozdíly mezi džusy nejsou malé, spíš naopak. Nejde jen o chuť, jak si někdo myslí. Hodně záleží na tom jak se nápoj vyrábí, z čeho vlastně je a co při tom vzniká.
Právě tyhle detaily můžou z původně docela dobrého nápoje udělat něco, co se složením přibližuje spíš limonádě. Nejčastěji se mluví o koncentrátech. V praxi to znamená, že se z jablek nejdřív odebere voda a pak se tam zase vrací. Je to levnější, ale kvalita tím někdy dost trpí, i když to na etiketě člověk jen tak nepozná.
Co přesně odhalily testy
Laboratoře sledují třeba obsah hydroxymethylfurfuralu. To je látka, která vzniká při zahřívání cukrů. V malém množství se toleruje, ale vyšší hodnoty už ukazují na dost intenzivní zpracování. A právě u některých levnějších džusů byly ty hodnoty zbytečně vysoké, podle odborníků.
Kontrolují se taky rezidua pesticidů. Jablka se běžně ošetřují, to není žádné tajemství. Když výrobce neohlídá suroviny nebo postupy, zbytky se můžou dostat i do nápoje. A to už není úplně věc, kterou by člověk chtěl přehlížet.
Proč může být „bez přidaného cukru“ zavádějící
Označení bez přidaného cukru zní dobře, ale neříká všechno. Jablečný džus má totiž přirozeně fruktózu, tedy ovocný cukr. A někdy se s koncentrátem pracuje tak, aby výsledná chuť byla výrazně sladší než u čerstvé šťávy, což si každý hned neuvědomí.
Rozdíl mezi 100% šťávou a nápojem z koncentrátu je docela zásadní, i když to tak na první pohled nevypadá. Přímé šťávy si většinou nechávají víc přirozené chuti i vůně. Naopak průmyslově upravené výrobky můžou obsahovat přidaná aromata, která to mají celé „vylepšit“, ale výsledek působí trochu uměle.
V testech se ukazuje, že levnější značky častěji kombinují víc technologických zásahů najednou. Výsledkem je nápoj, který sice projde legislativou, ale chuťově i nutričně už to není ono. U některých vzorků se dokonce objevilo víc vedlejších látek ze zpracování než u běžných ochucených limonád, což není úplně dobrá vizitka.
Na co si dát pozor při výběru
Etiketa někdy prozradí víc než se zdá. Není špatné sledovat nejen složení, ale i původ surovin. Označení z přímého lisování bývá spolehlivější, i když ani to není stoprocentní jistota.
Důležitá je taky barva a chuť. Když je nápoj až moc sladký nebo naopak takový nijaký, může to znamenat že prošel výraznější úpravou. Člověk to často pozná spíš pocitově než podle údajů.
Vyplatí se vnímat i cenu. Hodně levný džus se z kvalitních jablek dělá jen těžko, bez kompromisů to nejde. Výrobci pak šetří kde se dá, buď na surovinách nebo technologii, a ve výsledku je to znát.
Pokud chce mít člověk větší jistotu, může sáhnout po menších regionálních výrobcích. Nebo po šťávách s kratší trvanlivostí, ty bývají zpracované šetrněji a mívají méně vedlejších látek, i když nejsou tak pohodlné na skladování.
Jablečný džus jako takový není špatná volba. Jen je potřeba vybírat trochu pečlivěji a nenechat se zmást obalem, který vypadá až moc hezky. Rozdíly mezi produkty jsou totiž větší, než by se mohlo zdát a rozhodují detaily, které nejsou na první pohled vidět.
Zdroje: dtest.cz, efsa.europa.eu, szpi.gov.cz, who.int
