Psychologie vysvětluje, proč někteří dospělí nemají blízké přátele. Nejde nutně o nesympatické ani asociální lidi

Nedostatek blízkých přátel v dospělosti se často bere jako osobní selhání, jenže tak jednoduché to není. Psychologie ukazuje, že za tím bývá směs různých vlivů, životních okolností i toho, jak si lidé vztahy vlastně vytvářejí.

Počet blízkých přátel není jen o tom, kdo je komu sympatický. Dlouhodobé výzkumy naznačují, že s věkem se okruh lidí přirozeně zmenšuje, někdy docela nenápadně. Lidé zhruba mezi třiceti a padesáti lety často dávají přednost rodině nebo práci a na nové vztahy už nezbývá tolik energie ani času.

Psychologové pro to mají označení selektivní sociální investice. V praxi to znamená, že si člověk víc vybírá, komu bude věnovat pozornost, i když si to třeba úplně neuvědomuje.

Roli hraje i tempo života. Dospělost přináší povinnosti a spontánnost jde trochu stranou, což je znát. Navazování přátelství pak není tak přirozené jako dřív a často to stojí víc úsilí, než by se čekalo.

Osobnostní rysy a očekávání

Ne každý bez blízkých přátel je uzavřený nebo asociální, to je docela rozšířený omyl. Někteří lidé mají prostě menší potřebu kontaktu s ostatními, psychologie to popisuje jako nižší extraverzi. Takovému člověku klidně stačí pár hlubších vztahů, někdy jen jeden.

Do hry vstupují i očekávání. Pokud někdo čeká od přátelství hodně, třeba naprosté porozumění a podporu za všech okolností, může narazit. Reálné vztahy bývají totiž o něco složitější a ne vždy ideální, jak si je představujeme.

Vliv životních zkušeností

Minulé zkušenosti dokážou ovlivnit víc, než si člověk připouští. Kdo zažil zklamání nebo ztrátu důvěry, bývá opatrnější a někdy si drží odstup. Je to vlastně obranný mechanismus, který chrání psychiku, ale zároveň trochu brání novým vztahům vzniknout.

Své dělá i pracovní prostředí. Moderní práce často nevyžaduje osobní kontakt, nebo jen minimálně. Home office a komunikace přes obrazovku snižují šance na přirozené sbližování, které dřív vznikalo tak nějak samo.

Výsledkem je, že vztahů, které by mohly přerůst v přátelství, je méně. A někdy to člověk ani nezaznamená hned.

Další věc je stěhování. Lidé, co se několikrát za život přesunou jinam, ztrácí kontinuitu vztahů, což je znát. Budovat nové vazby chce čas a hlavně opakovaný kontakt, a to není vždy snadno dosažitelné.

Proč to není problém s charakterem

Společnost má tendenci hodnotit lidi podle toho, kolik mají přátel, nebo jak vypadají jejich sociální vazby. Jenže absence blízkých přátel neznamená, že je člověk méně empatický nebo že neumí vztahy. Často jde jen o souhru okolností, které hlubším vazbám zrovna nepřejí.

Výzkumy z odborných časopisů, například Journal of Social and Personal Relationships, ukazují že důležitější než počet je kvalita vztahů. Jeden opravdu blízký člověk může mít větší význam než desítky známých.

Co může pomoct změnit situaci

Pokud někdo chce vztahy prohloubit, existují způsoby jak na to. Důležité je hlavně vytvářet příležitosti k opakovanému kontaktu, protože právě pravidelnost pomáhá budovat důvěru a pocit blízkosti.

• zapojit se do komunitních aktivit nebo třeba kurzů
• udržovat kontakt i drobnostmi, někdy stačí krátká zpráva
• být otevřenější ve sdílení vlastních zkušeností

Je taky dobré přijmout, že přátelství v dospělosti vzniká pomaleji. Není to známka neschopnosti, spíš jiná životní fáze. Tohle uvědomění může přinést určitou úlevu, i když to není hned.

Zdroje: apa.org, psychologytoday.com, sciencedirect.com, jstor.org