Kdo vlastní tuto starou sadu nožů po prababičce? Pokud mají tento punc, mají cenu vaší nové kuchyně
Staré kuchyňské nože často zůstávají někde vzadu v zásuvce nebo na chalupě, kde na ně sedá prach. Přitom se může stát, že jejich hodnota je mnohem vyšší, než by člověk čekal, klidně se blíží ceně nové kuchyně. Rozhoduje detail, který spousta lidí ani nezkontroluje.
Možná jste při úklidu narazili na těžší nože s dřevěnou rukojetí a malým znakem na čepeli. Právě tenhle nenápadný symbol, punc, tedy značka výrobce nebo kvality, bývá zásadní. Nejde totiž jen o stáří, ale hlavně o původ a způsob výroby.
V posledních letech je o podobné věci větší zájem. Sběratelé hledají nástroje z první poloviny minulého století, oceňují ruční práci i materiály, které dnes už nejsou běžné. U nožů je to znát hlavně na kvalitě oceli a celkovém zpracování, které působí poctivěji.
Co vlastně znamená punc na čepeli
Punc je značka konkrétní dílny nebo výrobce, která napoví odkud nůž pochází. U starších kusů to bývá malé logo, iniciály, někdy jen symbol vyražený do kovu. Funguje to trochu jako podpis autora obrazu, i když ne vždy je snadné ho rozpoznat.
Hodně ceněné jsou třeba nože ze Solingenu v Německu. Tenhle region má dlouhou tradici a jméno, které mezi sběrateli pořád něco znamená. Podobně se cení i starší francouzské nebo švýcarské výrobky, i když laik to na první pohled nerozezná.
Jak poznat, že máte doma něco cenného
Samotná značka ale nestačí. Hodnota se posuzuje podle více věcí a některé nejsou úplně na první pohled vidět. Důležitý je stav čepele, původnost rukojeti i to, jestli jde o celou sadu nebo jen jednotlivé kusy.
- Materiál čepele. Starší uhlíková ocel většinou drží ostří lépe než dnešní slitiny.
- Originalita. Jakmile je rukojeť měněná, cena jde dolů, někdy dost.
- Kompletnost. Celé sady mají vyšší hodnotu než jednotlivé nože, to je docela zásadní.
- Značka. Známé jméno výrobce může cenu znásobit, i když stav není úplně perfektní.
Podle aukcí se ceny pohybují různě, od pár tisíc až po desítky tisíc korun. U výjimečných kusů to může být ještě víc, hlavně když existuje doložený původ nebo historie.
Zajímavé je, že běžný člověk často rozdíl nepozná. Staré nože mohou vypadat obyčejně, někdy až opotřebovaně. Jenže právě ta patina, tedy přirozené známky stáří, zvyšuje jejich autenticitu a tím i hodnotu.
Co udělat, než nože vyhodíte nebo prodáte
Než starou sadu označíte za nepotřebnou, je lepší ji aspoň rychle zkontrolovat. Doporučuje se nože očistit, ale nezasahovat do nich víc než je nutné. Neodborná oprava může hodnotu snížit, někdy i výrazně.
Pokud na čepeli najdete punc, zkuste ho dohledat v online databázích nebo se obrátit na starožitníka. Ten většinou dokáže říct víc, odhadnout cenu i původ. Občas se vyplatí i odborný posudek, i když to není pravidlem.
Staré nože nejsou jen nástroje na krájení. Jsou to i malé kousky historie, připomínka doby kdy se věci dělaly jinak a často pečlivěji. A někdy se z nich stane i nečekaný finanční bonus, což člověka překvapí.
Takže až příště narazíte na zaprášenou krabici po prababičce, možná stojí za to se podívat blíž. Nemusí to být jen harampádí, ale něco, co má skutečnou cenu.
Zdroje: worthpoint.com, christies.com, bonhams.com, antique-knives.net
