Kdo vlastní tento starý typ barevného televizoru z 80. let, má doma unikát. Sběratelé designu se o něj poperou
Staré barevné televize z osmdesátých let pomalu mizí z bytů, jenže jejich cena jde opačným směrem. Z obyčejné věci co dřív stála v rohu obýváku se stává designový kousek, který láká sběratele i galerie. Některé modely dnes stojí víc než nová televize, což by málokdo čekal. Možná ji máte doma a ani o tom nevíte.
Nejde přitom jen o nostalgii jak se často říká. V posledních letech se zvedl zájem o retro elektroniku a hlavně o konkrétní typy televizorů. Ty spojují tehdejší techniku s výrazným vzhledem, který dnes působí trochu jinak než moderní minimalismus. Typické jsou přístroje s CRT obrazovkou, tedy katodovou trubicí. Obraz vzniká pomocí elektronového paprsku uvnitř skla a má zvláštní hloubku, kterou dnešní displeje úplně neumí napodobit.
Důležitá je i estetika. Značky jako Sony, Grundig nebo Tesla tehdy zkoušely různé tvary i barvy, někdy dost odvážně. Díky tomu dnes tyhle televize nepůsobí jen jako technika ale spíš jako samostatný objekt do interiéru.
Proč právě televize z 80. let získávají na hodnotě
Hodnota nestojí jen na tom že jsou staré. Rozhoduje víc věcí najednou. První je stav, funkční kus s původními díly má mnohem vyšší cenu než něco rozbitého nebo poskládaného z více částí. Pak je tu značka a konkrétní model. Třeba první Trinitrony od Sony patří mezi hodně žádané.
Roli hraje i to že jich ubývá. Spousta jich skončila ve sběru nebo na skládce, takže dnes už nejsou tak běžné. Nabídka je menší a tím pádem cena roste, což je celkem logické.
Sběratelé často hledají věci které jasně připomínají určitou dobu. Televize z osmdesátek do toho zapadají docela přesně a dobře doplňují trend návratu k analogovému světu. Ne všechno staré má ale stejnou cenu, rozdíly jsou docela velké.
Které modely mají největší sběratelský potenciál
Zájem se soustředí hlavně na výrazné kusy. Buď mají zajímavý design nebo přinesly nějakou novinku. Často mají robustní tělo, zaoblené linie a někdy i netypické barvy, což dnes působí dost stylově.
Na trhu se opakují hlavně tyto skupiny:
- rané barevné televize Sony Trinitron
- modely Grundig s dřevěným obložením
- československé Tesla Color s původním ovládáním
Ceny se pohybují od pár tisíc až klidně po desítky tisíc korun, záleží jak na stavu tak i na originalitě. Hodně pomůže když k tomu zůstaly manuály nebo účtenky, i když to zní možná zvláštně.
Zajímavé je že se o tyhle věci začíná zajímat i mladší generace. Lidé kolem třicítky si je pamatují z dětství a chtějí je zpátky, někdy jen jako dekoraci, jindy i funkčně.
Na co si dát pozor, než starý televizor prodáte nebo vyhodíte
Než televizi odvezete pryč, je dobré zjistit přesný model a rok výroby. Štítek bývá vzadu, někdy je ale špatně čitelný. Důležité je taky vyzkoušet jestli funguje, i když ani nefunkční kus nemusí být bez ceny pokud je kompletní.
Při prodeji pomůže pár slušných fotek a normální popis. Uveďte stav obrazovky, plastů a případné opravy. Sběratelé ocení když ví do čeho jdou. Není špatné projít aukční weby a podívat se kolik stojí podobné kusy, člověk si udělá lepší představu.
Objevuje se i trend kdy galerie nebo designové obchody tyhle televize vystavují jako součást expozic o technologiích. Z obyčejného spotřebiče je najednou kulturní věc. Takže pokud ji doma máte, možná držíte něco co má větší hodnotu než by se zdálo na první pohled.
Zdroje: bbc.com, nytimes.com, designmuseum.org, theguardian.com
