Češi začali hromadně vyhazovat plastová prkénka. Nahrazuje je tento kámen, který v kuchyni vydrží věčnost
Plastová krájecí prkénka z českých kuchyní mizí možná rychleji než by se čekalo. Důvod není složitý. Lidé víc řeší hygienu i to, jak dlouho věc vydrží, a hledají něco co nepůjde hned zničit nožem. Do hry se tak dostává kámen, nejčastěji žula nebo mramor.
Plast byl roky brán jako samozřejmost, jenže postupně se ukazuje, že má své limity. Stačí pár měsíců a objeví se rýhy. V těch se pak drží nečistoty a bakterie, což není úplně příjemná představa. Některé testy naznačují, že tyto drobné zářezy nejdou pořádně vyčistit, i když se člověk snaží.
Kámen působí jinak. Povrch je hladký, nic moc do něj nevsakuje a pachy se nedrží. Při normálním zacházení vydrží opravdu dlouho, někdo říká že prakticky napořád. Není to jen o vzhledu, i když ten hraje roli taky.
Proč plast přestává stačit
Hlavní výhoda plastu byla vždy cena a lehkost. Jenže při každodenním krájení se jeho slabiny rychle projeví. Nože do něj zanechávají stopy které prostě nezmizí.
Postupně se navíc materiál opotřebovává a může docházet k uvolňování malých částic. Mluví se o mikroplastech, tedy drobných kouscích které okem skoro nejdou vidět. A to už lidem začíná vadit.
Kámen jako návrat k tradici
Možná trochu překvapivě se kuchyně vrací k tomu co tu bylo dávno. Přírodní materiály jako žula nebo mramor nejsou žádná novinka. Mají vysokou hustotu a tím pádem skoro nenasakují a dost vydrží.
Žula je opravdu tvrdá, skoro se nepoškrábe a zvládne i větší tlak. Mramor je o něco jemnější, ale má zase chladný povrch, což se hodí třeba při práci s těstem nebo čokoládou.
Často se říká, že hladký povrch kamene je méně náchylný na množení bakterií. Dává to smysl, když tam nejsou rýhy, není kde by se držely. Není to ale úplně samospasné, pořád je potřeba myslet na čištění.
Má to i své nevýhody
Kámen není bez problémů. Je těžší a ne každému se s ním dobře manipuluje. Navíc je tvrdší než nůž, takže ostří se může tupit rychleji než by člověk chtěl.
Řešením bývá kombinace. Kuchaři si nechávají kámen na určité věci a na běžné krájení používají třeba dřevo. Funguje to docela dobře.
- kámen vydrží dlouho bez viditelného poškození
- snadno se omývá a nezadržuje pachy
- je těžší a může víc zatěžovat nože
Co zvážit při výběru
Při výběru kamenného prkénka záleží na víc věcech. Důležitá je tloušťka, typ kamene i to jak je povrch upravený. Leštěný povrch se sice dobře čistí, ale někdy klouže, což není ideální. Matný bývá stabilnější.
Hodí se taky zkontrolovat jestli má prkénko nějaké protiskluzové prvky. Díky nim zůstane na místě a práce je bezpečnější, což se hodí hlavně při rychlém krájení.
Zkušenosti z domácností ukazují že lidé často nekončí jen u jednoho typu. Kámen používají tam kde chtějí maximum čistoty a odolnosti, zatímco dřevo zůstává pro běžné použití. Dává to smysl i když to není úplně jednotné řešení.
Pokud nad změnou uvažujete, není nutné plast hned vyhodit. Ale jako hlavní plocha už pro spoustu lidí nedává takový smysl jako dřív. Kámen v tomhle směru působí jako jednodušší a dlouhodobější varianta, i když má svoje mouchy.
Zdroje: who.int, efsa.europa.eu, consumerreports.org, healthline.com
