Největší podvod v oddělení zeleniny. Tato „bio“ rajčata rostou v roztoku a slunce v životě neviděla
Na pultech působí skoro až dokonale. Kulatá, lesklá, často s nápisem bio. Jenže část z nich nikdy nerostla v hlíně ani na přímém slunci. Místo toho vznikají ve skleníku, kde kořeny sedí v roztoku a světlo obstarávají lampy.
Není to žádná futuristická představa, ale docela běžný způsob pěstování. Říká se mu hydroponie. Díky ní rostou rajčata rychle a pěstitel má větší kontrolu nad výsledkem. Problém nastává ve chvíli kdy si člověk myslí, že kupuje něco úplně jiného.
Co přesně znamená hydroponie
Hydroponie funguje bez půdy. Rostliny jsou ukotvené třeba v kokosovém vláknu nebo jiném materiálu a živiny dostávají ve vodě. Všechno je přesně dávkované, dusík, fosfor i další prvky, takže růst probíhá rychle a celkem předvídatelně.
Má to své plusy, hlavně vysoký výnos a menší spotřebu vody. Na druhou stranu chuť bývá někdy plošší. Někteří odborníci upozorňují že bez půdního mikrobiomu, tedy života v zemině, se aroma nerozvine tak bohatě. A to je přesně to, co část lidí vnímá když říká, že rajčata „nemají chuť“.
Kde vzniká zmatek kolem označení bio
V rámci Evropské unie platí, že ekologické zemědělství stojí na práci s půdou. Certifikace bio je s tímhle spojená a většinou bez skutečné zeminy prostě neprojde. Hydroponie se sem ve většině případů nevejde, i když to nemusí být na první pohled jasné.
Zmatek dělá hlavně marketing. Na obalech se objevují zelené barvy, slova jako přírodní nebo farmářské a někdy i různé zahraniční značky. Člověk pak snadno nabude dojmu že jde o bio produkt, i když to tak není. Stačí malý detail a význam se posune jinam.
Roli hraje i původ. Rajčata z velkých skleníků v Nizozemsku nebo Španělsku cestují opravdu daleko. Logistika sice funguje dobře ale na chuti i čerstvosti se to podepíše, i když ne vždy úplně výrazně.
Jak poznat rozdíl a co si hlídat
Nejspolehlivější je oficiální bio logo EU, zelený list složený z hvězd. Pokud tam není, je dobré zbystřit protože může jít jen o marketingovou hru. Vyplatí se sledovat i zemi původu a sezonu, v zimě totiž většina rajčat pochází ze skleníků, to je prostě fakt.
Pomoci může i vlastní posouzení. Rajče pěstované v půdě často víc voní u stopky a nemá úplně pravidelný tvar. Skleníkové kusy bývají hodně stejné a pevné. Není to ale stoprocentní pravidlo, spíš takové vodítko.
Kdo nechce tápat, často sáhne po lokálních pěstitelích v sezoně. Kratší cesta znamená že se sklízí zralejší plody a chuť bývá výraznější. A když už koupíte skleníkové rajče, berte ho prostě jako technologický produkt se svými výhodami i limity, ne jako náhradu za letní úrodu ze zahrady.
Zdroje: ec.europa.eu, efsa.europa.eu, szpi.gov.cz, eufic.org
