Ani koprovka, ani rajská. Vyhlásili jsme nejhorší omáčku z českých jídelen. Děti ji nesnášejí dodnes
Není to koprovka ani rajská. Přesto jde o omáčku, na kterou si spousta lidí vzpomene trochu nerada, i po letech. V různých anketách mezi rodiči i bývalými žáky se pořád vrací jedno jméno. UHO, tedy univerzální hnědá omáčka, se stala skoro symbolem školních jídelen, kde se ne vždy vařilo tak, aby to dětem chutnalo.
Ptali jsme se čtenářů zhruba mezi třiceti a padesáti lety, co jim ze školní jídelny utkvělo nejvíc. Výsledek byl celkem jasný, až překvapivě. Nešlo ani tak o sladká jídla nebo nějaké zeleninové pokusy. Nejčastěji padala zmínka o hnědé omáčce bez výraznější chuti, která byla skoro ke všemu, maso, knedlíky, někdy i těstoviny.
Nešlo ale jen o chuť. Lidi často zmiňují i zvláštní konzistenci, takovou těžkou a jednotvárnou. Když se to opakovalo pořád dokola, vznikla z toho kombinace, která dětem spíš vadila než aby se na oběd těšily.
Co je vlastně UHO a proč vznikla
Zkratka UHO znamená univerzální hnědá omáčka. Vzniklo to hlavně z praktických důvodů, ve velkých kuchyních bylo potřeba vařit rychle, levně a ve velkém objemu. Základ tvoří jíška, směs tuku a mouky, která se zalije vývarem nebo klidně jen vodou a nějak dochutí.
Jíška zahušťuje. Když se udělá dobře, omáčka má plnější chuť. Jenže ve školních jídelnách se to často vařilo ve velkém a bez moc velké péče o detail, no a výsledek tomu odpovídal. Omáčka zasytí, ale chuťově nic moc.
Proč ji děti odmítaly
Děti jsou docela citlivé na chuť i vůni jídla. UHO působí spíš ploše, chybí jí něco výraznějšího, kyselost, sladkost, bylinky. Navíc se objevovala víckrát během týdne, takže se rychle přejedla a začala vadit.
Velkou roli hrála i struktura. Hustá omáčka může být fajn, když je hladká a jemná. Jenže realita byla často jiná, někdy hrudky, jindy taková mazlavá konzistence, která není úplně příjemná. Pro děti je textura jídla dost důležitá, někdy víc než samotná chuť.
V diskusích se opakuje ještě jedna věc. Omáčka přebila všechno ostatní. Maso i příloha chutnaly skoro stejně, což není zrovna ideální. Tahle jednotvárnost je asi důvod, proč si ji lidé pamatují dodnes, a spíš negativně.
Co se ve školních jídelnách změnilo
V posledních letech se školní stravování docela posunulo. Jídelny víc pracují s čerstvými surovinami a snaží se o pestrost. Důraz je nejen na chuť, ale i na to, jak jídlo vypadá, což dřív nebývalo tak důležité.
UHO úplně nezmizela, ale vypadá jinak než dřív. Kuchaři častěji používají vývary, bylinky a přesnější postupy. Díky tomu je chuť výraznější a konzistence lepší, i když ne vždycky to vyjde na sto procent.
- více čerstvých surovin
- menší opakování jídel
- větší důraz na chuť
Má šanci na návrat v lepší podobě
Samotná myšlenka univerzální omáčky není špatná. Problém byl spíš v tom, jak se připravovala. Když se udělá z kvalitního základu a dobře dochutí, může fungovat jako docela neutrální doplněk k masu i zelenině.
V domácí kuchyni je vidět, že i obyčejná hnědá omáčka může chutnat dobře. Stačí silný vývar, správně připravená jíška a dochutit třeba cibulí nebo česnekem, nic složitého. Rozdíl je poznat hned při prvním soustu.
Pro rodiče to může být i inspirace. Když dítě odmítá omáčky kvůli zkušenosti ze školy, někdy stačí upravit recept a víc si pohrát s chutí. Občas malá změna stačí, a z jídla které dřív nechtělo, se stane docela přijatelná volba.
Zdroje: idnes.cz, aktualne.cz, novinky.cz, lidovky.cz
