Retro sladkosti, které zmizely z pultů. Pamatujete si ještě na chuť těchto žvýkaček a lízátek z 90. let?
Žvýkačky co barvily jazyk, lízátka se schovanou náplní i bonbony které člověk cucal klidně celou cestu ze školy. Devadesátky byly plné chutí a značek, které dnes v obchodě skoro nenajdete. Něco zmizelo kvůli trhu, něco kvůli přísnějším pravidlům na složení.
Stačilo pár korun kapesného a rychlá zastávka v trafice. Ty obaly křičely barvama, žádný minimalismus jako dnes. Výrobci tehdy hráli hlavně na chuť a vzhled. Nešlo jen o cukr, byl to takový malý zážitek co se sdílel mezi dětma.
V devadesátkách se navíc otevřel trh i zahraničí. Najednou tu byly věci z Německa, Rakouska nebo USA. Vedle českých sladkostí to vytvořilo zvláštní mix, který už se pak vlastně neopakoval.
Žvýkačky, které definovaly generaci
Jedním z hlavních symbolů byly bez debat žvýkačky. Třeba Pedro, nebo balíčky kde byly obrázky či tetování. Nikdo moc neřešil co to obsahuje, šlo hlavně o efekt. Chuť byla někdy hodně silná ale vydržela jen chvíli, přesto si je děti kupovaly pořád dokola.
Důležitá byla i textura. Často rychle ztvrdly nebo se lepily na zuby což dnes už moc nezažijete. Moderní sladidla tohle dost omezila, třeba xylitol který se bere z rostlin a navíc má být šetrnější k zubům.
- žvýkačky s tekutým středem
- balení kde byl komiks nebo obrázky
- hodně kyselé varianty co štípaly na jazyku
Lízátka a bonbony, které měly charakter
Lízátka nebyla jen obyčejně sladká. Často měla víc vrstev chutí a člověk nikdy nevěděl co přijde. Oblíbené byly ty s práškem uvnitř, po kousnutí přišla kyselost která překvapila. Dělala to kyselina citronová, běžná věc v potravinách.
Bonbony zase vydržely dlouho. Tvrdé karamely nebo ovocné dropsy člověk cucal klidně desítky minut. Dnes se jde spíš po rychlém efektu chuti, takže i způsob jak je lidi jedí se trochu změnil.
Podle Potravinářské komory ČR se od devadesátých let dost změnila pravidla. Výrobci musí uvádět přesné složení a některá barviva už nejsou tak volná jako dřív. Právě tyhle umělé barvy byly pro retro sladkosti typické, dávaly jim výrazné barvy ale dnes už to tak jednoduché není.
Proč zmizely z trhu
Důvodů je víc. Změnila se chuť lidí ale taky tlak na zdravější varianty. Hodně se řeší produkty bez cukru nebo s přírodním složením, a staré receptury na to často nestačí.
Roli hraje i globalizace. Velké značky postupně vytlačily ty menší které neměly šanci konkurovat cenou ani distribucí. Nabídka je dnes víc sjednocená a sází spíš na jistotu.
Nostalgie jako nový trend
Zajímavé ale je že se některé značky vrací. Výrobci reagují na lidi kolem třiceti až padesáti let, kteří chtějí znovu ochutnat dětství. A klidně si za to připlatí.
Objevují se limitované edice nebo retro obaly. Chuť ale často není úplně stejná, což je dané změnami ve složení. Méně cukru, jiná aditiva a podobně.
Kdo tyhle chutě hledá dnes, musí trochu pátrat. Specializované e shopy nebo zahraniční nabídky občas něco mají. Některé výrobky se totiž pořád vyrábí jen nejsou běžně k dostání.
Retro sladkosti tak úplně nezmizely. Spíš se přesunuly do vzpomínek a občasných návratů. Možná i proto chutnají v hlavě tak nějak silněji, než jaké ve skutečnosti byly.
Zdroje: potravinarska-komora.cz, idnes.cz, lidovky.cz, novinky.cz
