,,Dva roky jsem nevěděla, že jsem jen milenka!“

Zpověď krásné, chytré a velmi mírumilovné Sáry, která žila s partnerem a jejich společným synem 2 roky, aniž by věděla, že její partner má i druhou partnerku a je zasnoubený.

Byly jsme jako každý jiný pár

,,Karel je šarmantní, společenský a velice láskyplný člověk,“ vypráví Sára, která je v současné době již zasnoubená a na společné chvíle s Karlem nerada vzpomíná. ,,Zamilovala by se do něj asi každá. Poznala jsem ho v kavárně. Chodila jsem do ní každé ráno před prací, byl to takový můj rituál. S Karlem jsme se tam často potkávali. Vždy mě pustil před sebe, abych dlouho nečekala, podržel mi dveře při odchodu. Neváhal komunikovat a vyptávat se a měl opravdu krásný úsměv. Časem jsme se začali scházet v kavárně cíleně a do roka jsme spolu bydleli. Karel je společníkem v jedné větší firmě v Německu. Vydělával slušné peníze, ale doma byl bohužel minimálně. Společných chvílí jsme si užívali jen o víkendu.“

Těhotenství a žádná žádost o ruku

Sára se hezky směje koutkem úst a vypráví, co jediné jí na jejich vztahu přišlo divné. ,,Když jsem přišla s malým modrým lístečkem a na něm svítily dva červené proužky, tak nějak jsem podvědomě čekala žádost o ruku. Karel vypadal zamilovaný, já jsem si byla láskou k němu taky jistá a tak nebránilo nic tomu, abychom se vzaly. Většina rodiny v to hlavně doufala. Ale nic. Byl šťastný, to ano. Nadzvedl mě, dlouho mě k sobě tiskl a pořád opakoval konečně, ale nic. O ruku mě nepožádal.“

Nečekaná návštěva

,,Těhotenství o samotě bylo hrozné. Byla jsem v té době hodně citlivá,“ přiznává Sára. ,,Každá maličkost mne rozplakala. Ale věděla jsem, že za Karlem jezdit nesmím. Neměl návštěvy v práci rád, říkal, že je ve firmě stejně dlouho do noci, takže bych se tam jen nudila. Přesto jsem si byla jistá, že moje návštěva už s viditelným bříškem by ho mohla přeci jen potěšit. Takže jsem napekla oblíbené koláče, sedla do vlaku a jela jsem za ním. Když jsem se po 6ti hodinách rozlámaná dostala k němu domů, nemohla jsem uvěřit. Stál před vchodem a čekal s obrovskou kyticí, bylo vidět, že má radost. Jako první jsem se ho ptala, jak to mohl tušit, vypráví Sára. Samozřejmě matka! Kdo jiný by zvedl telefon a zkazil překvapení, nejspíš si nebyla jistá, jestli ve třiceti letech zvládnu jízdu vlakem. Docela mě zarmoutilo, že nesmím zůstat, protože Karel měl druhý den služební cestu, ale i tak se výlet vyplatil. Ráno jsme se krásně rozloučili a já zůstala ještě pár hodin v bytě, abych nečekala na nádraží dlouho na spoj. Když jsem si vylezla před dveře pro papuče, abych si je přibalila do věcí, všimla jsem si, že má Karel službu. Protože jsem měla ještě více než hodinu čas, řekla jsem si, že mu usnadním práci a tu službu udělám za něj. Při vytírání podlahy mi ale sousedka vyrazila dech. Zeptala se mě, kdo jsem a proč tam vytírám. Na patře byly jen dva byty, Karlův a její. Slušně jsem ji vysvětlila, že mě ještě nezná, že jsem partnerka z Čech. Láteřila, rozhazovala rukama a protože v němčině jsem zrovna nevynikala, moc jsem jí toho nerozuměla. Ale zřetelně ukazovala, že já nejsem partnerka a ukazovala na zvonek, kde bylo druhé ženské jméno, hned vedle příjmení Karla. Ten den jsme se hodně pohádali,“ vzpomíná Sára. „Karel ale jako vždy vše vysvětlil, uvedl na pravou míru a na víkend přijel mnohem dříve. To druhé jméno byla spolubydlící. Protože byt dostal od firmy, musel se o něj ze začátku dělit.„

Pochybnosti

,,Přiznávám se, že jsem mu moc chtěla věřit, ale něco ve mě mi říkalo, že lže. Karel byl hodně suverénní, ale tentokrát jsem od něj poprvé v hlase slyšela takový zásek. Nechala jsem to ale prozatím běžet. V prosinci toho roku jsem porodila syna Tadeáše. Myslela jsem si, že už nemůžu být šťastnější. Karel nás po příchodu z porodnice pořád jen líbal a tisknul k sobě. Všechno, co se do té doby stalo, jsem hodila za hlavu.“

Přiznání

,,Když byly Tadeášovi asi 3 měsíce, dojel Karel z práce o dva dny dříve. Zatímco já byla moc šťastná, on byl smutný a neustále nad něčím přemýšlel. V pátek večer, po dvou dnech strávených v jiné dimenzi za mnou konečně přišel a řekl mi, že si se mnou musí promluvit a že by mi pak chtěl někoho představit. Dohodli jsme se, že zajdeme na večeři.“

Na Sáře je v tuto chvíli jasně vidět, že bolest ještě úplně nepřebolela. Vzhlíží k synovi na hřiště a pokračuje ve vyprávění.

,,Toho večera jsme na večeři nedorazili jen mi dva, ale ještě jedna žena. Nebudete mi věřit, ale nějak mi to v tu chvíli všechno došlo. Kateřina byla Karlova snoubenka z Německa. Chtěli žít v polygamním vztahu. Kateřina je bisexuálka a Karel toužil po dítěti a dvou ženách. Dlouhou dobu mi líčil, že nás obě miluje stejně a že Kateřina o jeho druhém vztahu celou dobu ví, že dokonce některé z věcí pro Tadeáše kupovala ona. No, můžu Vám říct, že jsem v tu chvíli přemýšlela, jestli to není taková ta skrytá kamera. Možná Vám to přijde absurdní, ale nemohla jsem ani brečet, bylo to něco tak zvráceného, nenormálního, že jsem se u stolu začala smát. Karel na mě koukal a pořád opakoval, abych se uklidnila, ale nešlo to. Po zhruba 2 minutách smíchu, jsem se zvedla, Karlovi vrazila takovou facku, že se mu jisto jistě zamotala hlava a jela jsem si do bytu pro pár věcí, abych mohla k matce za Tadeášem, kde už jsem zůstala. S Karlem jsem se od té doby neviděla. Alimenty na Tadeáše posílá, ale nejeví žádný zájem a já jsem možná ráda. Už jsme zase tři a Tadeáš má milujícího náhradního tátu, který mu jistě do života přidá úplně jiné hodnoty, než jeho vlastní otec.„

A co vy? Zažily jste někdy ve vztahu nějaký šok?

Zdroje: Příběh čtenářky Worldpop, redakce