Rtěnky napříč stoletími. Čím se líčila Kleopatra a co používal Ludvík XIV?
Víte, kdy se zrodila kultura líčení a kdy byla vytvořena nejstarší dosud objevená rtěnka? Nebo jak a z čeho se vlastně produkty na rty vyráběly? Rtěnky a lesky na rty jsou nedílnou součástí našich kosmetických taštiček, a přitom o nich vlastně víme tak málo.
Nejstarší rtěnka
Příběh začíná před 5000 lety na toaletním stolku sumerské královny Puabi ve městě Ur v dnešním Iráku. K jejímu odkazu se váže první zaznamenané použití rtěnky v historii. Jako velmi vážená osobnost jedné z prvních známých civilizací v Mezopotámii nosila propracované pokrývky hlavy a šperky, ale klíčovou součástí jejího vzhledu byly jasně zbarvené rty, které si malovala pomocí práškové směsi z červených kamenů a bílé látky obsažené v mušlích. Tento trend se rozšířil mezi jejími lidmi i do sousedních civilizací, jako byli Minojci, kteří používali purpurově červený pigment vyráběný ze žlázy v měkkýšů.
Rtěnka z mravenců, brouků i s olovem
Egypťané byli velkými milovníky rtěnek. Výrazné odstíny, jako je fialová a černá, byly k vidění běžně. Barvu získávali z poměrně zajímavých zdrojů, například z karmínového barviva, které se získávalo z rozemletého hmyzu košenily. Kosmetická tajemství staroegyptských královen jsou poměrně dobře zdokumentována. Na příklad Kleopatřiny kosmetické produkty zahrnovaly různé krémy, masti, vonné oleje a oční stíny, které pocházely jak z místních, tak ze vzdálených surovin: hornin, rostlin a minerálů. Propracovaný make-up nilské panovnice, jak je zobrazen na mnoha uměleckých dílech, byl vždy doplněn jasně červenou rtěnkou. Kleopatřina barevná pomáda se obvykle vyráběla z červeného okru, rozdrcených mravenců a karmínových brouků. Egypťané však používali i škodlivé látky, jako je olovo a směs bromového man-nitinu a jódu, které mohly mít za následek vážná onemocnění, nebo dokonce smrt.
Rudé rty jako znak satana
Také v Japonsku používaly ženy silný make-up a tmavé rtěnky z dehtu a včelího vosku. Pouze v Řecké říši bylo používání rtěnek spojeno s prostitucí a prostitutky měly ze zákona povinnost nosit tmavé rty.
S příchodem křesťanství a puritánského přesvědčení církev odsoudila používání rtěnek nebo jakéhokoli make-upu. Rudé rty byly spojovány s uctíváním satana a ženy, které si malovaly rty, byly podezřívány z čarodějnictví. Kromě prostitutek by se žádná z úctyhodných žen neodvážila promenádovat na veřejnosti se rtěnkou. Červené rty však přesto byly oblíbené. Ženy si proto tajně přidávaly barvu do solí nebo se štípali, kousali či potíraly rty různými materiály, aby vypadaly červenější.
Pánská záležitost
V průběhu staletí používala rtěnku většina mužů, kteří stejně jako ženy podléhali diktátu módy a zvyků. Například staří Sumerové si barvili rty charakteristickou červenou pastou uloženou ve speciálních miskách. Někteří Římané, zejména císař Nero, si také pravidelně malovali rty a růžové tváře. Ve středověku zapomenutá móda mužského líčení se v moderní době vrátila s velkou pompou především na evropské královské dvory.
Zvyk malování rtů mezi anglickými dvořany zpopularizoval v 15. století Eduard IV., podle mnohých nejkrásnější muž své doby. Podle králova příkazu si takto barvili rty všichni vysoce postavení Angličané bez ohledu na pohlaví. Mezi nejoblíbenější barvy rtěnek, které si oblíbili zejména muži na edwardiánském dvoře, patřily barva syrového masa a krve. Autorství těchto výstředních, ale výstižně pojmenovaných rtěnek je ve skutečnosti připisováno samotnému králi.
Podobně tomu bylo i na francouzském dvoře. Ludvík XIV, fascinovaný líčením divadelních herců, používal líčidla pravidelně a móda barvení rtů, kterou inicioval, se mezi francouzskou aristokracií rychle ujala. Elegantní muži na versailleském dvoře na otázku, zda krajky, výšivky, nádherné paruky a líčení nejsou v rozporu s heroickou vizí mužnosti, důrazně zavrtěli hlavou a pak si hrdě nanesli červenou barvou na rty.
Ostatně i dnes někteří muži používají rtěnku, aby vypadali zdravě a přirozeně. Ale chce to trik!
Pomáda na rty podle Marthy Washington
Muži v 18. století si dopřávali poněkud skromnější péči a například George Washington (1732-1799), první prezident Spojených států, si neodepřel trochu make-upu. Záznamy o jeho každodenním životě ukazují, že si nejen pravidelně poprašoval obličej pudrem a stříkal se vodou po holení, ale také si občas natíral rty vrstvou jemné pomády. Ochrannou mast na rty mimochodem připravila doma vlastníma rukama Washingtonova manželka Martha. Tento výživný balzám na rty se vyráběl z vosku, sádla, spermacetu (látky získávané z hlavy vorvaně), mandlového oleje, kořene vojtěšky, rozinek a cukru podle přísného receptu, který se v rodině Washingtonových předával z generace na generaci.
Odstín rtěnky Alžbety II
V roce 1952 vytvořila královna Alžběta II při své korunovaci svůj vlastní odstín. Odstín byl přizpůsoben oblíbenou značkou Queen Clarin’s a nazván ‚The Balmoral‘. Barva ladila s jejím korunovačním rouchem.
S postupem času prošly rtěnky skutečně obrovskou proměnou. Výrobci nám nabízejí širokou škálu odstínů a barev. Tyto výrobky jsou také k dispozici v různých texturách, povrchových úpravách a tvarech, které uspokojují naše jedinečné potřeby. Možná až se příště podíváte na rtěnku ve své kabelce, vzpomenete si na její úžasnou cestu a vývoj.
Zdroj: zwierciadlo, messynessychic, stylecraze, Pinterest
