V životě milujeme jen třikrát. V jaké fázi lásky se nacházíte?

Když milujeme podruhé, trpíme, ale nemůžeme odejít. Za tuto lásku bojujeme za každou cenu, i když nás často ponižuje a pokořuje.

Psychologové se domnívají, že lidé se během svého života zamilují do tří lidí, respektive typů osobnosti. Každá z těchto lásek je jiná a každá nás může něčemu naučit, každá se na naší cestě objevuje za určitým účelem. Každého z nich potřebujeme, abychom se něco dozvěděli o sobě a pochopili, jak milovat.

Poprvé: Idealizovaná láska

Tento pocit se objevuje, když jsme velmi mladí. Zamilujeme se a myslíme si, že žijeme v krásné pohádce. Jedná se o idealizovanou lásku, milujeme svou představu o druhém člověku. Předpokládáme, že svého partnera budeme vždy milovat, že budeme vždy spolu. A nezáleží na tom, zda se v tomto vztahu cítíme dobře nebo zda nám něco „vadí“. Věříme, že taková by měla být láska.

V tomto typu vztahu je důležitější, jak nás vnímají druzí, než co skutečně cítíme. Je to láska, která jen „vypadá“ dobře.

Podruhé: Těžká láska

Druhá láska má být láskou obtížnou a takovou, která nám dává lekce o tom, kdo jsme a jak chceme nebo potřebujeme být milováni. Je to druh lásky, která zraňuje, ať už lží, bolestí nebo manipulací. To často vede k toxickým vztahům.

Druhá láska nás může potkat i několikrát, dokud si z historie zamilovanosti nevezmeme správné ponaučení. Může se zdát, že tento koloběh nikdy neskončí, protože se při zamilovanosti dopouštíme stále stejných chyb.

V takových vztazích dochází k násilí: slovnímu nebo fyzickému. Je tu spousta dramat, rozchodů a návratů. Je to láska, která je únavná a návyková, i když bolí. Tak moc se snažíme, aby to fungovalo, že nevidíme, že nemáme šanci vybudovat si s druhým člověkem zdravý vztah.

Potřetí: Láska, která trvá

Neočekáváme, že přijde. Často je blízko, na dosah, ale my to nevidíme. Je to druh lásky, který obvykle vypadá naprosto špatně a který ničí všechny ideály a představy o velkém citu, jichž jsme se dosud drželi. Je to druh lásky, která přichází tak snadno, až se zdá nemožná. Je to láska, kterou nelze vysvětlit a kterou jsme „neplánovali“.

Potkáme někoho a najednou se ukáže, že se k sobě prostě hodíme, nemáme žádná očekávání, jací bychom měli být, jak bychom se měli chovat. Nesnažíme se partnera násilím změnit, protože ho přijímáme takového, jaký je.

Takhle jsme si naši lásku nepředstavovali. Nejsou tu žádná velká slova, žádná gesta, žádné nadšení. Pomalu začínáme chápat, že takhle by měl vztah vypadat: poskytnout jistotu, důvěru, pevný základ.

Tato „třetí“ láska není daleko. Musíte si jen dát šanci, aby se rozvinula.

Zdroj: Kobieta.onet.pl