7 věcí, o kterých byste neměla mluvit s dětmi

Co říkat a neříkat dětem je složité téma. Některé pocity byste jim sdělovat neměli, na druhou stranu je nemusíte všechny skrývat. Nemusí například vědět všechno o vašich konfliktech v práci či v rodině, ale mohou se vyrovnat s tím, že vědí, že máte i negativní emoce. Tajemství spočívá v tom, jak je odhalíte.

1. Nemluvte s nimi o svých pracovních problémech

Stěžování si, mluvení o své práci v negativním světle může v dítěti vyvolat dojem, že práce není zábava. A my to chápeme, většinou práce zábavná není, ale je důležité, aby vaše dítě nevyrůstalo s hrůzou, že se stane dospělým. Pokud tedy budete působit zdrceně, budou se obávat, co je čeká v budoucnosti, uvádí magazín Women’s Weekly.

Pokud jste stále vynervovaní, řekněte krátce: ,,Štve mě práce. Ale není to kvůli tobě. Nedělejte si starosti, “ a nechte to být.

2. Nemluvte o problémech ve vztahu s partnerem

I když jste na svého manžela nebo přítele právem naštvaná, pro děti je těžké slyšet, že jejich milovaní rodiče nejsou jednotný celek. Žijí okamžikem, takže často nedokážou poznat, že jde jen o přechodnou hádku. Mohou mít dokonce pocit, že se musí postavit na jednu stranu. 

O problémech ve vztahu s nimi mluvte až tehdy, když konflikt trvá delší dobu a narušuje manželství způsobem, který jim je zřejmý. Například spíte v oddělených pokojích nebo se jeden z rodičů odstěhuje. A ani tehdy malé děti nepotřebují všechny podrobnosti. 

Udržujte diskusi v obecné rovině a zaměřte se na jejich pocity, ne na ty vaše. Například: ,,Maminka a tatínek spolu nevycházejí. Proto budeme spát chvíli odděleně, abychom si to mohli vyříkat. Není to ničí vina. Chceme, abyste si dál hráli a bavili se. Máme vás rádi.“

3. Nesvěřujte se se svými finančními problémy

Pokud jste ve finanční tísni, trápí to pravděpodobně vás i partnera, není třeba do toho tahat také dítě. Klíčem k úspěchu zde není skrývat realitu, ale pomoci jim cítit, že nad touto realitou mají stále nějakou kontrolu. Využijte situaci k tomu je naučit, jak je důležité držet se rozpočtu, porovnávat nákupy a řádně si nákupy promýšlet.  

Nastíněte jim rámcově situaci a zkuste z toho udělat hru: ,,Od teď budeme šetřit. Jsi tak chytrý, že vím, že mi s tím pomůžeš. Rozhodneme se společně, jakou zeleninu tento týden koupíme?“ 

4. Nemluvte o konfliktech s tchánem/tchýní

To, že milujete svého partnera, neznamená, že máte rádi jeho rodiče. Nicméně to jsou prarodiče vašeho dítěte, které je může zbožňovat. Snažte se tedy neničit jejich společné chvíle.

Až příště vaše dítě přijde domů s nějakým šíleným nápadem, který mu ,,podstrčili“ vaši rodinní příslučníci, odpovězte mu s lehkostí. Například: ,,Tak babička říká, že bychom měli být víc doma? Zajímavé! Ale jak by ses cítil, kdybychom nechodili na hřiště?“ 

5. Neříkejte jim, že o sobě pochybujete

Děti vnímají své rodiče jako vševědoucí bytosti. Věří, že jste superhrdinové, kteří dokáží překonat cokoli. Díky tomu se cítí bezpečně a mají v životě vzor, který mohou napodobovat. Sdílet své nejhlubší a nejtemnější pocity o sobě samém tedy není dobrý tah. 

Nemusíte předstírat, že jste dokonalí. Můžete se podělit o těžké chvíle ve svém životě, ale zdůrazněte, jak jste dané období překonali. Možná jste se naučili něco užitečného? Ukažte svým dětem, že i když je vše černé, stále existuje naděje.

6. Neříkejte jim o svých dietách nebo o tom, jak bojujete s jídlem či svým tělem

To může být ošemetné téma. Je sice důležité, aby vaše dítě jedlo zdravě, ale nemusí vědět o vaší cestě za hubnutím nebo o vašich bojích s bříškem. Učí je to, že existuje společenský standard krásy, kterým by se měly řídit. Nakonec se o těchto pojmech stejně dozvědí (díky Instagramu), takže jim dejte pevné základy tím, že je naučíte mít rádi sami sebe a své tělo.

I když máte smíšené pocity ohledně svého vzhledu, soustřeďte se v přítomnosti svých dětí na to pozitivní. Začněte tím, že se podělíte o část svého těla, která se vám opravdu líbí – nebo si jí alespoň vážíte.  Například: ,,Líbí se mi, jak mám silné ruce. Ráda s nimi pletu.“

7. Neříkejte jim přesně, proč jste ve stresu

Není na škodu dát dítěti najevo, že jste ve stresu, ale vysypat na něj všechny důvody je zdrcující. Buď začnou panikařit, nebo kolem vás budou chodit jako kolem horké kaše. Zaměřte se jen na to, co konkrétně mohou udělat, abyste jim pomohli. 

Zkuste to třeba takhle: ,,Maminka je teď trochu vystresovaná. Potřebuji jen 10 minut pro sebe, pak budu v pořádku.“

Pokud je vaše úzkost nebo deprese více než jen přechodná, zvažte návštěvu terapeuta. Pobyt v blízkosti někoho, kdo je neustále úzkostný, může poškodit duševní a emocionální pohodu dětí a ovlivnit jejich sebevědomí a sebedůvěru. Mohou se uzavřít do sebe a vyhýbat se situacím, které v nich vyvolávají úzkost. 

Zdroj: womensweekly.com.sg