Emoční výchova bohužel ve školních osnovách není. Přesto je dobré se v této oblasti umět orientovat

Slyšeli jste, že je dobré uvolňovat emoce? Neměli bychom je raději okamžitě zkrotit? Tento předmět jsme prostě ve škole neměli a ani naši rodiče nás neučili, jak s emocemi pracovat. Využijme období začátku školního roku a zaměřme se na novou dovednost. Jak se v pestrém světě emocí zorientovat pomůže následující článek.

O tom, jak moc potlačované emoce ovlivňují naše zdraví, se již ví, ale méně se na toto téma mluví. Není tedy divu, že principy, jak zacházet s emocemi, příliš nepředáváme dál, svým dětem… Jejich správným uchopením předejdeme řadě problémů – vztahovým i zdravotním. Podle filozofie tradiční čínské medicíny je stav naší psychiky to, co určuje, zda dojde k vypuknutí nemoci. Pojďme zjistit souvislosti mezi emocemi a nemocemi. Možná potom začneme emoce vědoměji prožívat a především je tzv. „pouštět“, pokud se objeví.

Emoce nás provází již od útlého dětství. Mnozí rodiče mi jistě dají za pravdu, že období prvního vzdoru u dětí byla zatěžkávací zkouška pro jejich nervy. Přitom zpočátku vypadá vše růžově: Narodí se zvídavé dítě, které tráví své dny radostným objevováním světa a poznáváním. Postupem času logicky přibývá pravidel a povinností a v návaznosti na to také ubývá volnosti. Když se malému dítěti něco nelíbí, začne se vztekat nebo brečet, což jsou emoce obecně vnímané velmi nelibě. A právě v tomto čase velmi záleží na tom, jakými lidmi je dítě obklopeno. Nechají ho dospělí křičet a plakat? Je v jeho okolí někdo, kdo se snaží dítě pochopit a uznat mu jeho pocity? Hraje se hra na odvádění pozornosti? Nebo rodiče dítě rázně utnou a ono ze strachu okamžitě umlkne? Možností je mnoho, záleží na vnitřním nastavení každého zúčastněného jednotlivce a samozřejmě na konkrétních situacích.

Když odstraníme emoční bloky, uleví se všem

Dítě vyroste a stane se z něj dospělý, který má za sebou řadu zkušeností z dětství. Na jejich základě si vytvořil své emoční návyky. Mnohdy se stane, že se točí v bludném kruhu a pomocí rozličných terapií a technik se složitě dostává k jádru počátečního nepochopení. Pokud se nám v dospělosti opakují různé nepříjemné situace, je více než pravděpodobné, že začátek problémů sahá právě do dob našeho raného dětství. Nezpracováním emocí si zaděláváme na bloky, které, pokud nejsou zavčas řešeny, mohou vyústit ve zdravotní komplikace.

Emoce jsou běžnou reakcí organismu na danou situaci. Nemůžeme je zcela řídit, ale můžeme jim rozumět. Je více než žádoucí povolit si prožívání všech emocí, i těch méně oblíbených stavů, jako je například žárlivost nebo již zmiňovaný vztek. Není třeba se těchto emocí bát a zakazovat je, protože jsou také naší součástí a patří k naší přirozenosti stejně tak jako radost. Ubližujeme si právě tím, že emoce v sobě tzv. dusíme a nenecháme je projít. Důležité je umět emoce ventilovat adekvátním způsobem, abychom nikomu neublížili, ani sami sobě. A právě o tom je emoční výchova. Řešením není předstírat, že se nic neděje, ale jít si například zaběhat, abychom ze sebe dostali vzniklé napětí a o problému umět komunikovat.

Pokud chceme porozumět emocím, je třeba začít sami u sebe. Nejprve stačí emoce pouze pozorovat. Všímejte si, co v danou chvíli cítíte. Buďte k sobě upřímní, netlačte na sebe a věnujte pocitům dostatek pozornosti. Právě tím pojmenováním svých pocitů a přijetím dané situace tak jak je, se nám uleví.  Uvědomíme si, že to, co cítíme, je v pořádku, ať už je to cokoli. A to je první velký krok k sebepřijetí a prožití života ve zdraví.

Ve starých rčeních je ukryto mnoho pravdy. Známé „radostí mi poskočilo srdce“, „zvednul mi žluč“ nebo „strachy sotva dýchala“ přímo poukazují na vztah mezi tím, co cítíme, a jednotlivými orgány. Jinými slovy, radost se pojí se srdcem / zlost zpracovávají naše játra a žlučník / starosti zatěžují naši slezinu, slinivku a žaludek / smutek oslabuje plíce / strach se usazuje v ledvinách. Jistě bychom našli i další souvislosti.

 Při správném nastavení se emoce stávají užitečným nástrojem k nastolení rovnováhy v našem každodenním životě. Neméně důležitým krokem je naučit se nic nehodnotit a nemít žádná očekávání. Toto často bývá kámen úrazu, jelikož jsme navyklí neustále předpokládat, co a jak bude a dožadovat se toho. Pokud se nám podaří vědomě se vymanit se z tohoto vzorce, vyhneme se tak mnohému zklamání.