Rádi se na sebe díváme do zrcadla, zjistila studie
Když jdeme kolem zrcadla, většina z nás si byť jen na pár sekund automaticky ohlédne svůj vlastní odraz.
Není to však vždy jen proto, abychom zjistili, zda někde nemáme pomačkané šaty nebo zda nám neodstávají vlasy. Podle odborníků je každý z nás tak trochu narcis a pohled do zrcadla nám podvědomě způsobuje radost.
Těšíme se z vlastního odrazu
Člověk je jeden z mála stvoření na Zemi schopen rozeznat v zrcadle svůj vlastní odraz. Japonským vědcům se však podařilo výzkum posunout o krok dál. Zjišťovali, jak je možné, že svou tvář mezi ostatními rozeznáme v zrcadle i v případě, pokud je nám prezentována jen podprahově, píše portál Medical Express. Jak informuje studie publikovaná v časopise Cerebral Cortex, kdy byly účastníkům výzkumu prezentovány jejich vlastní tváře podprahově, aktivoval se v mozku systém odměn.
Foto: Caroline Veronez / Unsplash.com
To, že obrazy prezentovali podprahově znamená, že si lidé nebyli plně vědomi toho, že vidí svou vlastní tvář. Vědci zjistili, že náš mozek reaguje zcela odlišně pokud vidíme cizí tvář, pokud si uvědomujeme, že se díváme na vlastní obličej, ale i v případě, že si neuvědomujeme, že nám byl podprahově prezentován náš vlastní obličej. Až dosud se však nedařilo zjistit, zda při vědomém a nevědomém vnímání vlastní tváře probíhají v mozku odlišné procesy na úrovni neurálních sítí.
Mozek reaguje i v případě, že jsou rysy obličeje pozměněny
Vědci říkají, že výsledky studie hovoří jasně, svou tvář dokážeme od ostatních odlišit i v případě, pokud je nám prezentována podprahově. Aby vědci zjistili, jaké jsou rozdíly mezi vědomým a nevědomým vnímáním vlastní tváře, podrobili účastníků výzkumu vyšetření za pomoci funkční magnetické rezonance. Následně účastníkům prezentovali vlastní tvář na vědomé a podvědomé úrovni, ukázali jim však i tvář s pozměněnými rysy.
Výsledky výzkumu ukázaly, že pokud podvědomě registrujeme vlastní obličej, intenzivněji se aktivuje ta část mozku, která je zodpovědná za regulaci hladiny dopaminu v těle. To znamená, že vědom či nevědomý pohled na cizí tvář v nás nevyvolá takovou radost, jako pohled na vlastní obličej, a to i v případě, že na ní byly pozměněny rysy. Při pohledu na cizí tvář se aktivovala část mozku, které se říká amygdala. Ta se aktivuje obvykle tehdy, když máme dočinění s něčím neznámým. Odborníci si myslí, že tyto poznatky bude možné v budoucnu využít například při záměrné manipulaci s motivací člověka.
