Mirka (39): Jak jsem svému manželovi řekla, že jsem lesba

Mirka (39) se redakci svěřila s příběhem, jak se odhodlávala k tomu, aby svému manželovi řekla, že je lesba a jak bylo těžké si to přiznat. Poslouchali jsme ji se zatajeným dechem.

„Myslela jsem si, že jsem možná dotčená z toho, že jsem matka v domácnosti. Ukázalo se, že po nástupu do práce to přetrvávalo stále,“ říká Mirka. „Myslela jsem si, že to odezní, až se nám narodí děti. A pak jsem si vzpomněla, že jsme začali mít problémy s intimitou ještě před příchodem dětí.“

Mirka nemohla přijít na to, proč má takové pocity. „Myslela jsem si, že jsem možná příliš unavená, příliš hladová, příliš vystresovaná. Během minuty bych dokázala vymyslet 100 výmluv, proč nechci, aby se mě manžel dotýkal. Ať jsem zkoušela cokoli, nic se nezměnilo.“

„Trvalo mi několik let, než jsem přišla na to, co vlastně cítím,“ dodává.

Jak to říct manželovi, aby se neurazil?

„Přiznat si to bylo těžké a říct to manželovi bylo ještě těžší. Byl mým nejlepším přítelem několik let a poprvé jsem mu musela říct něco, co mi připadalo jako tajemství.“, říká. „Nejdřív jsem mu řekla, že si myslím, že jsem bisexuální, vzhledem k tomu, že jsem přece jen vdaná za muže, a vzhledem k tomu, že jsem v minulosti chodila jen s muži.“

„Nebyl vůbec překvapený. Jen řekl, že nechce, abych po zbytek života nepoznala nebo neprožila tuto stránku své sexuality. Byl otevřený tomu, abych se pokusila navázat romantický vztah s jinou ženou. Dokonce mi pomohl založit profily na internetových seznamkách. Oba jsme se shodli na tom, že nechceme, aby to u nás doma něco změnilo. A tak jsme pokračovali,“ říká s údivem.

„Když jsem mu to řekla, pocítila jsem obrovskou úlevu, ale hluboko uvnitř jsem věděla, že jsem ještě neskončila. Čím víc jsem pátrala v duši, tím víc jsem si uvědomovala všechna znamení, která mi v dospívání chyběla,“ říká Mirka a pokračuje.

• 

Vztahy, jako přes kopírák

„Už vím, proč všechny mé vztahy končily stejně. Jakmile vyprchala první zamilovanost, spolu se vztahem odumřela i sexuální chemie. Myslela jsem si, že to prostě znamená konec vztahu, a tak jsem šla dál a chodila s někým jiným. A to pokračovalo dál a dál,“ dodává s úsměvem.

„Musela jsem k sobě být opravdu upřímná. Nechtěla jsem se svým manželem mít sex už věčnost, dokonce i před dětmi jsme spolu moc nespali a nebyla to jeho vina.“

Jsem lesbička

„Můj manžel, který je vyrovnaný a podporující člověk, řekl, že to tušil. Naše sexuální chemie mezi námi nikdy nebyla, ale naše přátelství vždycky bylo ideální. Ani vzdáleně se nesnášíme. Vlastně se pořád milujeme stejně jako v den svatby. Nikdy nebyl problém v našem přátelství, výchově a týmové práci, chyběl jen ten intimní kousek skládačky. Oběma nám chyběla všechna znamení z toho, jak jsme byli v životě zaneprázdnění a byly jsme spolu vlastně jen kvůli dětí.“

„Společně jsme se rozhodli, že naši rodinu nechceme rozdělit, protože naše rodina a domov je skutečně šťastný. Nikdy se nehádáme a užíváme si společnou výchovu našich dětí.“ dodává Mirka.

„Vždy si to rozdělíme. On pak uvaří večeři a já připravím děti do postele. Já jim pomáhám čistit zuby, zatímco on je obléká do pyžama. Bylo by těžké snažit se to všechno zvládnout jako jeden rodič a nechtěli jsme si přidávat stres, který by se nepřímo přenesl i na naše děti,“ říká smutným tónem.

• 

I tak se dá žít spokojeně

„Dohodli jsme se, že budeme žít ve společné domácnosti a pokračovat v rodičovských rolích jako nejlepší přátelé a životní partneři. Šli jsme a koupili mu nový nábytek do ložnice a přestěhovali jeho věci na druhou stranu domu do naší kanceláře. Usoudili jsme, že to dává největší smysl z finančního i emocionálního hlediska pro všechny členy naší rodiny,“ říká Mirka, která už takto s manželem žije skoro 5 let.

„Dokonce i po tom všem cítím v našem domově nový pocit štěstí. Už na sebe netlačíme, abychom byli dokonalými manželi, ale spíše se na sebe díváme jako na nejlepší přátele. Větší otevřenost v komunikaci a transparentnost našich pocitů je skvělé místo,“ říká a dodává, že nikdy nebyla šťastnější.

„Nechci podceňovat to, co to znamená pro naše děti. Jdeme jim příkladem, že nikdy není pozdě následovat své srdce a že bez ohledu na to, koho budou v dospělosti milovat, budou mít vždy podporu svých rodičů.“

„Naše děti budou přijímat ostatní a neodsuzovat nikoho, kdo dělá věci jinak, protože jsme jim doma ukázali přijetí a respekt, kde opravdu všechno začíná. Ukazujeme jim, že existuje více než jeden způsob, jak být milující rodinou. Že velké překážky lze překonat láskou a komunikací.“

Máte podobný příběh, který jste prožila? Pošlete ho do naší redakce.

Zdroj: redakce – na podněty čtenářů