Odchod z náboženské sekty. „Bylo to peklo,“ říká Jaroslava (54)
Paní Jaroslava (54) vyrostla v konzervativní křesťanské sektě. Kvůli svým otázkám a zvědavosti se stala černou ovcí, a tak nakonec odešla. Vyprávěla nám, jaké to bylo vyrůstat v tomto prostředí a hledat z něj cestu ven.
Rodina paní Jaroslavy byla odjakživa v křesťanské sektě. Ačkoli tato skupina nemá oficiální název, často se o ní mluví, jako o Pravdě. Zapadnout do sekty znamenalo přísně dodržovat specifický a konzervativní výklad Bible. „Byly tam velice přísné normy co se týče oblékání žen a taky velká posedlost skromností,“ vysvětlila Jaroslava. „Věci jako televize, rádio a popová hudba jsou zakázané. Žila jsem velmi uzavřený život.“
Ačkoli mnoho jejích zkušeností v sektě bylo pozitivních, už v osmi letech měla Jaroslava pocit, že do ní tak docela nepatří. „Byla jsem jiná, kladla jsem spoustu otázek,“ řekla. „Byla jsem zvědavější a možná i trochu kreativnější a vznětlivější než ostatní kolem mě. Necítila jsem se dobře a neměla jsem pocit, že zapadám.“ S přibývajícím věkem paní Jaroslava nejenže zpochybňovala učení a tradice své sekty, ale i ostatní členové začali pochybovat o jejím místě v sektě. „Byla jsem černá ovce. Udělala jsem cestou spoustu rozhodnutí, která zpochybňovala normy, která posouvala hranice,“ řekla. „A reakcí na to je často hněv a a zostuzení. Bylo to peklo.“
Jaroslava uvedla, že se velmi snažila někam patřit, ale v 19-ti letech se už v sektě necítila vítaná. „Chtěla jsem sektu opustit, ale nebylo to vůbec jednoduché. Vyhrožovali mi, že mě zostudí, poníží, že mě nechají prohlásit za blázna. Bála jsem se. Chtěli mi vzít i můj domov, moji rodinu.“ Nakonec opustila svou komunitu a podruhé se ocitla v roli podivína.
„Snažila jsem se orientovat v širším světě jako teenager, který nikdy nenosil džíny, neměl účes, neslyšel popovou hudbu ani nesledoval televizi. Bylo to šílené. Připadalo mi, že jsem se vrátila z minulosti.“ Dnes paní Jaroslava žije spokojeným životem a podobným skupinám se vyhýbá.
Zdroj: redakce – na podněty čtenářů