Příběh: Manžel mě týral. Nepřipouštěla jsem si, že je něco špatně

Sedáme si s Evou (38) na lavičku u dětského hřiště. Vyprávění přerušuje průběžné hledání a kontrolování jejích dvou dětí a rozdávání svačin. Je zdánlivě idylické podzimní odpoledne, kdy poslední zbytky slunce prosvěcují Evě vlasy, ale na tváři se jí míhají stíny a v jeden moment se objeví i slzy.

„Já tomu do dneška nerozumím, jak to že jsem to neviděla,“ začíná s vyprávěním. „Nepřišlo mi, že je něco špatně a když manžel ode mě a dvou dětí odešel, tak jsem se dokonce sesypala.“

Zrada

Začněme od konce. Před půl rokem manžel Evu opustil a zůstala sama se dvěma dětmi. Příběh v dnešní době bohužel více než častý. Našel si milenku bez závazků, se kterou „může být svobodný.“ Eva zůstala sama s dětmi, bez peněz, zázemí a s dojmem, že to nepřežije. „Měla jsem pocit, že to nedám. Jediné, co mě drželo na nohou a proč jsem ráno vstala z postele, byla odpovědnost za ty dvě děti. Vlastně z toho pořád nejsem úplně venku… Byla to pro mě obrovská zrada,“ vypráví Eva. „Dělala jsem všechno, starala se o děti, všechno zařizovala, podporovala manžela.“

Až sem by to byl příběh, kterých kolem sebe vidíme dnes a denně až moc. Muž, psychický nevyzrálý, dojde k závěru, že už ho povinnosti kolem dětí a rodiny nebaví, a že si zaslouží roztáhnout křídla. A to, že se za sebou zanechává spálenou zem a zničené lidi, je podružné. Odchází bez svědomí.

A dostáváme k té temné části: Eva byla po celou dobu manželství psychicky i fyzicky týraná a nepřipouštěla si to. Měla za to, že je tak nějak v pořádku, svého partnera omlouvala před sebou i přáteli.

Popření a vytěsnění

„Často mě ponižoval, že jsem k ničemu nic neumím,“ říká a dodává, že měl problém s alkoholem a když pil, tak se všechno ještě zhoršilo. „Neviděla jsem to, nebo jsem to asi nechtěla vidět. A bohužel to odnášely i děti, které byly často u našich hádek a plakaly, ať toho necháme,“ derou se jí slzy do očí. Pro ni byl ale její manžel láskou jejího života, nikdy nic takového k nikomu necítila a byla schopná si vytvořit jakoukoliv realitu a sama sebe přesvědčit, že se neděje nic hrozného.

„Když jednou dostal zase ten svůj záchvat, tak mě praštil a já spadla na zem. Byla to hrozná ráda do hlavy a já byla mimo a nemohla se zvednout. Pak mi říkal, že tam stál a v klidu si řekl, že napočítá do 30 a když se nezvednu ani potom, tak možná zavolá sanitku. Vlastně se u toho ještě smál.“ Její partner vykazuje typické rysy psychopata i sociopata. Chybí mu jakékoliv svědomí, empatie a jedinou snahou je ovládat a kontrolovat. A tím si léčit vlastní pošramocené sebevědomí.

Ve vztahu se někdy těžko identifikuje násilí psychické, které je plíživé, ale rána a facka jsou tak signifikantní, že se to nedá přehlédnout. Jak je možné, že Eva neměla pocit, že by se dělo něco špatného? „Sama tomu nerozumím. Musela jsem to vytěsňovat a to tak, že jsem na to vždycky opravdu zapomněla. Jednou, když mě škrtil, tak jsem si vzpomněla, že se to už dělo. Ale před tím jsem tam tu vzpomínku neměla. Naběhla, až když se to opakovalo.“

Oběti násilí mají své obranné mechanismy

Terapeutka Barbora Uhlová, která se zabývá právě rodinnými vztahy, vysvětluje pro web Casprozeny.cz naše mechanismy, co zažíváme při traumatické události. „U obětí domácího násilí se setkáváme s určitými specifickými symptomy a prožíváním… Lidská psychika má obranné mechanismy, které nám pomáhají zvládat náročné situace.“ Podle jejích slov je přímá úměra, čím silnější traumatizující zážitek, tím více se může psychika bránit. Zlehčujeme situaci, popíráme ji a v extrémním případě dochází až potlačení nebo vytěsnění traumatu.

„V situaci neúnosného prožitku může u oběti dojít k takzvané disociaci – to je stav, ve kterém se člověk jako by oddělí od svého okolí, od fyzických i emočních prožitků v daném momentu. Fyzicky jako by zamrzne… Proto je možné, že si oběti nemohou vzpomenout na detaily traumatizující situace či dokonce v extrémním případě si nepamatují, že něco takového prožili,“ dodává Uhlová.

Pro člověka zvenčí je to možná naprosto nepochopitelné, ale vytěsnění traumatických skutečností tak, že o nich člověk posléze opravdu neví, se děje. Redakce má k dispozici příběh známe české celebrity (z etických důvodů neuvádíme jméno). Manželství skončilo rozvodem, hojně mediálně propíraným. Nicméně před tím byla tato veřejně známá žena svým mužem tyranizovaná. Nikdy si nepřipouštěla nadávky ani rány. Až do momentu, kdy ji muž bil před zrcadlem, když se tam uviděla, tak ji došlo, jaké hrůzy na ní páchá.

Eva je schopná už na situaci alespoň částečně nahlédnout a uznává, že to, že ji manžel opustil, pro ni bylo štěstím a vysvobozením z inferna. Do budoucna uvažuje o založení blogu, kde by se svěřila se svým příběhem. A to jak v rámci vlastní terapie, tak proto, aby pomohla i dalším ženám ve stejné situaci. Stejný důvod měla i pro medializování jejího příběhu pro Casprozeny.cz, „aby se o tom víc mluvilo a vědělo.“ O tom, co prožívají oběti domácího násilí, které nejsou schopny si samy pomoc, protože jim jejich psychika nedovolí situaci nahlédnout.

Zdroj: Redakce, vlastní dotazování, příběh čtenářky