Alžběta Báthory: Strašidelný příběh o krvavé hraběnce

Historie je plná děsivých a podivných příběhů. Mezi ně patří i život hraběnky Báthory, jejíž jméno se neodmyslitelně spojilo s krví. Ačkoliv se historie pře s fikcí, faktem je, že během života vykonala několik krutých činů. Zdá se, že musela být naprosto bez svědomí.

Takzvaná „Krvavá hraběnka“ se narodila jako maďarská šlechtična jménem Alžběta Báthory na území dnešního Slovenska v roce 1560. Nakolik jsou z jejích příběhů mýty a co jsou skutečná fakta, není ani mezi historiky jasné. Nicméně mnohé důkazy svědčí o tom, že různé povídačky byly opravdu skutečné. Utváří se tak děsivá představa o ženě, která byla pravděpodobně jedním z nejplodnějších sériových vrahů všech dob. 

Děsivá výchova

Přestože byla bohatá, její výchova byla poznamenána brutalitou, protože již v dětství byla svědkem mnoha násilných činů. Jedním z nich bylo odporné vykuchání koně, což by samo o sobě nebylo tak traumatizující, kdyby mu do břicha nezašili živého zloděje. Netřeba dodávat, že dívčino dětství nebylo plné lásky.

Manžel ji učil krutosti

Není tedy divu, že i ona sama měla sklony k násilí a brzy ho začala praktikovat na služebnictvu ve svém domě. Její manžel Frenec Nádasdy, známý svou hlubokou krutostí na bitevním poli, prý zpočátku učil mladou Alžbětu způsobům mučení služebnictva, které se jí znelíbilo, často pálením prstů u nohou. Nakonec zemřel ve válce, ale jeho lekce krutosti pokračovaly a ona brzy přešla od ubližování k úplné vraždě.

Hraběnčiny metody byly více než děsivé. Popisy zahrnují namáčení prstů do ledové vody či medu, aby nalákala zvířata. Jiné zprávy hovoří o přímějších metodách mučení – od bodání šicími jehlami do prstů lidí, až po bití bičem, a dokonce i kousání a zmrzačení.

Jakkoli to bylo hrozné, rodiny, které ztratily své blízké kvůli hraběnčině zlému řádění, měly jen malou možnost s tím něco dělat. Jak platilo právo, třída rolníků nemohla vznést obvinění proti šlechtici, bez ohledu na to, jak hrozný byl jeho zločin. Odhadem tak zabila na 600 dívek. Nicméně když jí začali docházet rolníci i služebnictvo, rozhodla se zabrousit mezi nižší šlechtu. V roce 1606 otevřela na svém pozemku dívčí školu a rychle obrátila svou krutost proti studentkám. Avšak nižší šlechtě bylo dovoleno hájit své ztracené děti a na krutou hraběnku byla konečně vznesena obvinění.

Za své činy byla souzena

Soud proběhl v roce 1610. Díky desítkám svědectví byl osud hraběnky zpečetěn. I přes horu důkazů proti ní bylo však jediným trestem, který zákon dovoloval, vyhoštění do jediné místnosti na zámku Csejte. Žila tedy v podstatě pouze v domácím vězení. Zdá se však, že to byl pro ni opravdový trest, protože v tomto stavu vydržela jen tři roky, než zemřela na neidentifikovanou nemoc. 

Legenda o jejích prohřešcích se rozšířila a moderní folkloristé často připisují jejímu příběhu velký vliv na rozvíjející se upírskou mytologii, která během následujících staletí přišla z východní Evropy.

Zdroje: Historydaily.org, Notesonhungary.com