Zavzpomínejme na prvorepublikové krásky s nelehkým životem
Na rok s trojkou na konci se v baru paláce Lucerna i v barrandovských ateliérech dost možná celkem těšili. Toho roku totiž slavily stejné životní jubileum hned tři hvězdy prvorepublikové filmové éry. A že ty večírky byly veliké. Letos uplyne 110 let od narození Věry Ferbasové, Zity Kabátové nebo Ljuby Hermanové.
Na slavné a krásné herečky vzpomíná server Vlasta:
Věra Julie Ferbasová, která pocházela z rodiny učitele Otokara Ferbase nikdy netoužila po tom, stát se herečkou. Studovala plzeňské gymnázium, následně obchodní akademii a věřila, že se stane schopnou asistentkou. Po škole ale nastoupila do seriózního zaměstnání – coby sekretářka v Divadle Vlasty Buriana. Ten si záhy všiml, že drobná blondýnka s kulatým obličejem a obrovskýma očima má něco do sebe a postavil ji na jeviště. Ferbasová nikdy nehrála, takže se v divadle zpočátku plácala, Buriana to ale bavilo a diváci si mysleli, že přešlapy roztomilého diblíka jsou zinscenované. Manžel byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu, přišli o majetek a na Ferbasovou se mnozí snažili najít něco kompromitujícího. Byť se jim to nepodařilo, svět filmu i divadla se jí uzavřel. Nakonec žila v malém domku v Jičíně, kde po čase hrála s místními ochotníky. Vaz jí srazila smrt manžela a později také nešťastný prodej domku, kdy naletěla podvodníkovi a přišla o dům i peníze. Dožila v maličké garsonce na pražském Ládví. Když v roce 1976 zemřela, nikdo si toho několik dní vůbec nevšiml.
Krásná Zita Kabátová vyrůstala na Malé Straně, oba rodiče byli milovníci divadla a vášniví ochotníci. Zita k divadlu přičichla už jako novorozeně, údajně hrála coby nemluvně ve hře malostranského divadelního spolku, více hrát začala v pěti letech a začátkem 30. let se stala profesionální herečkou. Hrála u Oldřicha Nového, kterého si vždy vážila a vesměs na něj pěla jen chválu. Po válce dostala zákaz filmování a za kameru se vrátila až po dvaceti letech. To už za sebou měla dvě manželství. Narodil se jim jediný syn Jiří, a to když Zitě bylo 44 let. Za manželem do USA emigrovat nechtěla. Až do konce života zůstala v Česku a od 60. let se vrátila před kameru, většinou v menších rolích. Poslední film Želary natočila v roce 2003. Zemřela v 99 letech v Praze Motole.
Po zhlédnutí dětského představení Radúze a Mahuleny věděla malá Dana Medřická, že chce hrát divadlo. Jak už to bývá, otec Jaroslav byl proti, zatímco matka Marie sen své dcery tajně podporovala. Po úspěšných zkouškách na konzervatoř v roce 1939 dále hrála i přes přísný zákaz konzervatoře v uměleckém souboru Fráni Francla pod pseudonymem Dáňa Čechová. 1. ledna 1960 se Medřická stala právoplatnou členkou činohry Národního divadla, kde setrvala až do své smrti. Dana Medřická byla dvakrát vdaná. Poprvé za svého hereckého kolegu Václava Vydru (1902 – 1979), s nímž měla stejnojmeného syna, též herce, podruhé za španělského obchodníka Artemia Preciosa Ugarte. Dana Medřická zemřela náhle na infarkt před 40 lety v Praze, v nedožitých třiašedesáti letech. Ztratili jsme jednu z nejlepších hereček.
Zdroj: ČSFD, Vlasta, Instagram
