Devět vět, které jsou pro děti důležité
My rodiče se svými dětmi mluvíme celý den, ale jsou věty, které jsou výjimečné – mají pozitivní účinek a vedou k většímu vzájemnému porozumění, píše magazín Eltern. Americký odborník na výchovu Jim Taylor napsal na toto téma knihu s názvem „Vaše děti naslouchají“.
Miluji tě, ať děláš cokoli
Batolata a dokonce i kojenci nám rozumí dlouho předtím, než začnou sami mluvit. Vnímají výšku hlasu, oční kontakt, fyzickou blízkost. Jejich hlavní potřebou je naše láska k nim. Pouze ti, kteří se naučí, že někdo přijde, když volají, tak ví, že jsou důležití a jsou milováni. Z tohoto bezpečného základu mohou děti s důvěrou objevovat svět. Samozřejmě nám to někdy neusnadňují, když nechtějí usnout ani po jedenácti ukolébavkách. Nebo když vystřelí špagety přes celou kuchyň. Pak reagujeme podrážděně a někdy zakřičíme. To všechno je lidské. A přesto špatně. Děti ještě neznají rozdíl mezi „mamince se nelíbí moje chování“ a „maminka mě nemá ráda“. Teprve ve věku kolem deseti let dokáží rozlišit skutečný rozdíl. Proto je důležité zůstat objektivní. A to i v případě, že musíte být důslední, aby ale bylo jasné: „Máme tě rádi, i když ses choval špatně.“ Protichůdné zprávy jsou špatné. Místo zlostného zpívání jedenáctého „La-le-lu“ na kraji postele jsou důležité jasné signály: „Ne, sám jsem unavený. Rituál před spaním skončil.“
Zvládnete to! Mám ve vás důvěru!
Pocit, že něco dokázaly, dělá děti šťastnými. Mluvte na dítě povzbudivě, nereagujte zklamaně, pokud se něco zatím nedaří. Úkolem rodičů je skutečně jen stanovit cíle tak, aby byly dosažitelné. Každodenní rodinný život je plný „úspěšných úkolů“, jako je oblékání, prostírání stolu, pomoc s nákupem, krájení ovoce… Možnosti jsou nekonečné, dodává.
Můžete se mýlit!
Nikdo neočekává, že děti budou umět všechno hned. Řešit problémy se učí jen ti, kteří dělají chyby. Rodiče by se měli snažit vnímat chyby tak, jak jsou, jako informace. Nereagujte rozhořčeně, když vaše dítě dnes po sedmnácté zakopne nebo vylije mléko. Děti by se neměly bát zkoušet nové věci kvůli strachu z neúspěchu.
Podívejte se, co jste udělali
Správná pochvala a správné pokárání jsou v každodenní výchově velkými tématy. Například „Výborně“ je zbytečná pochvala. Nevyhovuje, protože nezdůrazňuje, CO dítě udělalo dobře. Děti často nevědí, jak k výsledku dospěly – a proto nevědí, co by měly udělat, aby se jim salto příště povedlo. Taylor si proto přeje rodiče, kteří nechválí, ale „jen vyzdvihují, co dítě právě udělalo“: Páni, vylezl jsi na houpačku úplně sám.
Je to dobré tak, jak to děláte vy
Mnoho rodičů se neustále zabývá opravováním svých dětí. Představte si však, že jste právě dosáhli něčeho, na co jste velmi hrdí – a nyní se dozvíte: „Abyste se mohli pořádně rozmáchnout, musíte dát nohy výš.“, „Je lepší, když plátky okurky nejsou tak tlusté.“ Z toho vyplývá: „Ať se snažíš sebevíc, nestačí to.“ Jak se to ale děti naučí dělat správně? Zcela automaticky. Praxí a pozorováním.
Jsem tvůj bezpečný přístav
Děti potřebují mít pocit, že svět je bezpečné místo. K tomu patří i bezpečný přístav, odkud můžete vyplout. Na začátku je to místo, kde velcí reagují na pláč malých a reagují na pocity hladu, strachu, nudy.
Později, když se děti stanou mobilními, znamená bezpečné útočiště to, když jsou rodiče ostražití, ale zároveň ponechávají prostor pro samostatnost. Rodiče, kteří vám dají pocit, že máte situaci pod kontrolou – i když vám krvácí koleno. Kteří hned neběží na místo činu, ale nejprve se zeptají: „Jsi v pořádku?“, a nechají si tak otevřenou možnost, aby si jejich dítě pomohlo samo.
Záleží nám na ostatních
Děti se rodí jako egoisté. Někdy se zdá, že dělají své věci bez špetky soucitu, a vy pochybujete, zda se někdy naučí rozdělit. Nejprve se však musí naučit správně interpretovat emoce a reagovat na ně, a to prostřednictvím vizuálních lekcí od dospělých.
Převeďte pocity do slov: „Ty, Leo chce taky lopatu. Je opravdu rozzlobený. – Co s tím můžeme dělat? Možná mu půjčit lopatu?“ Když rodiče překládají pocity jako smutek, strach, bezmoc, hněv, radost, nebo štěstí, tak je dítě pochopí a osvojí si je.
Poděkoval jste?
Základní formy zdvořilosti si mohou osvojit i malé děti. Nejlepší cestou jsou opět vzory. Myslíte si, že je zbytečné poděkovat manželovi za umytí nádobí nebo ženě za to, že uvařila? Tak proč by to měly říkat vaše děti, když jim něco dáváte? Taylor: „Jediné slovo, které se ani při inflaci neomrzí, je slovo děkuji.“
Ne znamená ne
Zakázat něco často vede ke konfliktu. A k nedůslednosti. Děti totiž obvykle přesně vědí, jak mají zatlačit, abychom podlehli Buď protože jsme unavení, roztržití nebo protože nás ostatní zrovna sledují. I pro ně je ale lepší se naučit, že ne je prostě ne. Usnadní jim to pak určitě i mnoho dalších situací v životě.
Zdroj: Eltern.de
