4 typy výchovných stylů, se kterými se můžeme nejčastěji setkat

Stejně jako děti, ani rodiče nejsou úplně stejní. Rozdílů je mnoho. A to proto, že jsme všichni ve své podstatě jedineční. Styl výchovy našich dětí se tak odvíjí od naší osobnosti, věku, morálky, náboženského přesvědčení, ale i fyzického a duševního zdraví.

Žádný výchovný styl nemusí být nutně špatný nebo správný. Odborníci se však vesměs shodují, že existují čtyři hlavní typy výchovných stylů, píše magazín Oprah Daily. Podle odborníka na duševní zdraví, jsou nejčastěji zmiňovány a z hlediska svého vlivu na děti nejvíce zkoumány v rodičovství tyto čtyři typy výchovy: autoritativní, autoritářský, permisivní a nezúčastněný.

Všichni rodiče chtějí pro své děti jen to nejlepší, takže není divu, že často chtějí vědět, který z výše uvedených výchovných stylů je nejúčinnější. Americká akademie pediatrie (AAP) tvrdí, že vyvážený, autoritativní styl výchovy je silně spojen s pozitivními výsledky v oblasti duševního zdraví a chování dětí a dospívajících, ale každý styl výchovy má jistě svá pro a proti.

1. Autoritativní

Děti autoritativních rodičů mají tendenci být samostatné, jisté svými schopnostmi a uzemněné. Mají tendenci cítit se velmi bezpečně a důvěřovat světu i ostatním. Při tomto stylu výchovy si rodiče stanovují pevná a jasná pravidla a mají od dětí přiměřená očekávání. Autoritativní styl se rovněž přizpůsobuje potřebám dítěte a vytváří silné citové pouto mezi dětmi a rodiči.

2. Autoritářský

Rodiče, kteří vychovávají své děti po vzoru tohoto stylu, jsou obecně příliš přísní. Mají tendenci mít nepřiměřená očekávání a mohou své děti často kritizovat. Výchova tohoto typu však může mít významné a trvalé důsledky pro duševní zdraví. Z takových dětí se mohou stát tyrani nebo se mohou chovat agresivně, aby čelily nepřiměřeným pravidlům a přísnosti autoritářských rodičů. Na druhou stranu mohou mít tyto děti vysoké výsledky, protože na ně byly vždy kladeny tak vysoké nároky.

3. Permisivní

Aktuálně jeden z nejoblíbenějších stylů. Je pro něho typické, že se rodiče při výchově často uchylují ke shovívavosti a dokonce k nedostatku vedení. Permisivní rodiče se mohou nedostatečně přizpůsobovat skutečným potřebám dítěte v naději, že tím podpoří jeho nezávislost. Děti, které vynikají samostatností, mohou u permisivních rodičů skutečně rozkvést, přestože jim chybí jasné a důsledné pokyny. Jak však potvrdila studie, děti, které mají vyšší potřebu bezpečí, vedení a jistoty, mohou vykazovat i vysokou míru atypického chování a velmi vysokou míru generalizované úzkosti.

4. Nezúčastněný

Rodiče, kteří se ztotožňují s touto výchovou, postrádají pocit sounáležitosti s dítětem. Zabývají se pouze vlastními potřebami, prací nebo jinými životními problémy. Je typické, že věnují výchově dítěte nedostatečnou pozornost a nereagují na jeho potřeby. Děti, které jsou takto vychovávány, mohou mít velmi neuspořádaný vnitřní i vnější svět a problém s životní stabilitou a mezilidskými vztahy po celý život.

Většina rodičů však v průběhu jejich výchovy kolísá mezi všemi styly v závislosti na dané situaci. Pokud jde o bezpečnost, zaujmou autoritativní postoj, pokud o výběr oblečení, zhostí se role permisivního rodiče.

Zdroj: Oprah Daily, studie