Chyby, kterých na sklonku života litujeme. Co dělat, abychom nepromarnili život

Jen málokdo přemýšlí dopředu. Žijeme přítomným okamžikem. Navíc teď nemáme tu moudrost, co budeme mít ve stáří. Zamysleme se alespoň, zda není možné už teď udělat krok k tomu, abychom na konci nelitovali svých promarněných dnů.

Žijeme podle jakéhosi nastaveného řádu společnosti. Měli bychom mít takovou a takovou práci, musíme mít minimálně maturitu, založit rodinu, zplodit děti, vydržet v manželství, které nefunguje, ale přece kvůli dětem to vydržet musíme atd. Žijeme život dle představ druhých, dle nastavení společnosti. Nejsme sami sebou. Máme strach vyčnívat, být jiní. Takoví, jak to cítíme jen my.

Přichází úzkosti, deprese, syndromy vyhoření. Přeci neodejdete z práce, která vás energeticky i psychicky ničí, protože přeci potřebujete na nájem, jídlo, děti atd. A tak roky trpíme. Skutečně nemáme jinou možnost? Není to jen výmluva nebo strach ze změny? Setrvávat celý život v něčem, co vás ani trochu netěší, se zcela jistě podepíše na vaší tělesné či duševní schránce později.

Některé z nás práce ovládá natolik, že zanedbáváme i své vlastní děti. A tato výčitka může být ve stáří velmi silná. Máme problém udělat si čas i na své přátelé. Musíme přece pracovat. Nemůžeme se ještě rozvést, děti jsou malé, musíme to vydržet, i když nás láska dávno nehřeje.

Ve stáří však zjišťujeme, že jsme unavení, nemocní, mnohdy bez přátel či rodiny. S odchodem zaměstnání najednou nemáme důvod žít. Děti jsou pryč, zůstáváme sami a říkáme si, zda jsme ten život vlastně nepromarnili tím, jak jsem si říkali to věčné „až“….

Až vydělám na to nebo na to, až děti odrostou, až budu v důchodu…..ale dožijeme se ho vůbec? Přemýšlejme dopředu už teď. Jeďte na vaše vysněné místo už teď. Nesnášejme útrapy nefunkčního vztahu kvůli dětem, vždyť ani pro ně to není dobrý příklad lásky. Věřte, že i práce se dá dělat taková, která vás bude naplňovat, i kdybyste měli být tím zvláštním, co nedělá na tři směny, ale věnuje se třeba věštění.

Milujme už dnes své babičky a rodiče, ne až zemřou s velkou výčitkou na srdci. Nelitujme na konci svých dnů, že už nemáme síly ani chuť žít. Objímejme se se všemi, které máme rádi. Kupme si psího kamaráda hned dnes. Naplňme své sny a touhy ve všech směrech. Více života a méně práce. Více lásky a méně nenávisti. Můžeme litovat toho, co jsme udělali, stejně tak jako toho, co jsme neudělali.

Vše je v našich rukou, právě teď.

Zdroj: autorský text, fcls.cz