Loučíte se těžce s dočtenou knihou? Víme, proč tomu tak je

Když knihu zhltnete a je čas otočit poslední stránku, přečíst poslední slovo, cítíte prázdnotu. Říká se tomu „postčtenářské blues“ nebo „postčtenářská deprese.“ Je těžké opustit imaginární svět a postavy, které vám přirostly k srdci, a muset se vrátit do skutečného života. Začít novou knihu, o tom nemůže být ani řeč, to se zdá být příliš těžké. Cítíte se smutní, ztracení, cítíte, že vám něco chybí, ale proč, píše femina.

Vytváření vazeb

„Je to velmi, velmi časté. Pocit ztráty, který cítíte na konci knihy, truchlíte. Je to jako loučení s tolika přáteli, kolik jste jich získali,“ říká pro BBC spisovatelka a knihovnice Bijal Shahová. A tento pocit, i když existuje už dlouhou dobu, pandemie ještě umocnila. Potřebovali jsme vytvářet sociální vazby a navazovat kontakty s ostatními, i když byly imaginární. „Myslím, že knihy vytvářejí prostor pro setkání prostřednictvím nepřímých vazeb a vyplňují tak prázdnotu, kterou občas můžeme v tomto ohledu pociťovat.“ pokračuje Bijal Shahová.

Zvládání emocí

Smutek na konci knihy je také známkou toho, že máte hodně empatie. „Lidé si vybírají knihy, které s nimi rezonují. A aby s vámi příběhy rezonovaly, spisovatelé vám nabízejí různé pohledy. My, čtenáři, diváci nebo posluchači, si je pak přebíráme a do různých situací si dosazujeme sami sebe,“ říká kognitivní psycholog Keith Oatley pro BBC. Když je postava šťastná, smutná nebo rozzlobená, čtenáři se vcítí do jejích emocí a přenesou je na sebe. V tom je síla dobré literatury. Knihy nám dávají příležitost prozkoumat naše vlastní emoce a bolesti. Čtení je také koníček, který nám umožňuje odložit každodenní starosti, ať už jde o rozchod, stres v práci… Je to především potěšení a každé potěšení má svůj konec.

Ponoření do skutečné deprese

Stéphanie Ladelová, adiktoložka, analyzovala několik desítek svědectví shromážděných v rámci knižního klubu HuffPost: „Výrazy, jakými lidé popisují pocity vyvolané dočtěním knihy, jsou velmi silné: „Smutek“, „bolest srdce“, „rozchod“… To nejsou jen slova,“ říká. Dále varuje před dalším, o něco závažnějším jevem: „bovarismem“. Pochází z názvu slavného Flaubertova díla „Madame Bovary“, jehož hrdinka v důsledku své náruživé četby románů, byla vlastním životem nenapravitelně zklamaná.

Existují případy, kdy se čtenáři do četby ponoří a po dočtení knihy někdy upadnou do deprese. Podle adiktologa jsou tyto případy vzácné, nicméně pokud je čtení únikem, vypovídá to něco o tom, jak čtenář hodnotí svůj vlastní život.

Zdroj: femina